Asi nám hoří pod nohama

Já si ji četla vícekrát, abych pochopila, ale ten konec se mne osobně dotkl, takže zůstalo jen u čtení. Hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení čtu básně. K něktetým se člověk stejně vrátí . 

Já si ji četla vícekrát, abych pochopila, ale ten konec se mne osobně dotkl, takže zůstalo jen u čtení. Hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení čtu básně. K něktetým se člověk stejně vrátí . 

Našla bych zajímavá místa, ale vulgarismy zde opravdu zbytečné. Někd ymi nevadí, ale zde být nemusely.

Posoutěžní podoteky Redakce poezie:

V tomto textu se ztrácím, vypadá to, že autor nebo autorka si na něm dali záležet, ale přesto na mě působí jako nesouvislé výkřiky ve tmě,, prostě se v textu ztrácím, nevím, co chce říct. Zajímavé slovní obraty, mezi kterými ale na mě působí trochu rušivě dva vulgarismy se stejným slovním základem. Moc se mi líbí závěrečné:

jistě se dají vybrat silné a originální verše, avšak jejich spojnice mi uniká

zkouška komentářů, nějak se zasekla možnost psát k dílům komentáře...

HLAS

pro mě je hrozně těžký dešifrovat, co mám skrz báseň vidět - snažím se rozostřovat, pak zas hodně zaostřit ... slova jsou cákance barev, vnímám jen určitou spojitost, autor měl myšlenku, jasnou a bolavou, ale chybí tu štětec a ruka a trochu i autor:) Tahle báseň je pro mě barevné zvolání Něco tu je! Podívejte na ty barvy ... něco tam přeci musí být ... :)

Vždycky je tam něco. Ale já ho nevidím ...  možná to bude těma čočkama :)) mýma. 

Pro mě nejsilnější a nejcelistvější obraz téhle básně -