Nomen Omen

Staří Římané moc dobře věděli, že Jméno nám určuje Osud. Při této příležitosti je třeba ovšem zmínit, že oni Staří Římané zřejmě nebyli zas až tak staří, jak bývá zvykem používat při citacích, tedy prostě Římané - řekněme neurčitého věku. Ve skutečnosti nemáme ani tucha, jak byli staří, třeba byli ještě celkem mladí. Nicméně to na citovaném úsloví "Nomen Omen" nic nemění.

Možná tomu citátu nevěříte, ale přesto je to tak. Kdyby se jeden slavný diktátor jmenoval místo Adolf Hitler kupříkladu Adolf Buznapírko, možná by vůbec nedošlo k druhé světové válce. Tak nějak si nedovedu představit, jak Mnichovem pochoduje parta hajlujících nácků a všichni skandují „Hail Buznapírko!“ No a i kdyby, Buznapírko by možná Džugašvilimu natrhnul prdel, ale na Stalina byl měkký.

Jirka Lulánek postával na chodbě Ostravského magistrátu s žádostí o změnu příjmení. Pocházel ze slavného rodu Lulánků z Bystřice, který sahal až do šestnáctého století. Na své příjmení nikdy nežehral. Přežil s ním základní i střední školu a to je co říct, jenomže situace se změnila. Jirka se totiž v dospělosti začal živit jako pornoherec a tady se toto tendenční příjmení ukázalo být jako konkurenční nevýhoda. Ještě teď mu v uších zněla slova z castingu: „Lady Sexmachine a Jirka Lulánek?“ podivil se nahlas režisér na konkurzu připravovaného filmu Divoké orgasmy v buši. „Jak by to v titulcích vypadalo! Tu roli dostane Žralok Joe! Co asi zmůže takový obyčejný Lulánek, vždyť by ho Lady Sexmachine úplně odrovnala už v první scéně!“

A to nebyl jediný případ, proto se rozhodl rezignovat na odkaz předků.

„Příjmení Lulánek mi ničí kariéru,“ vyhrknul na úřednici, jakmile se dostal na řadu. „Nechtějí mi dát žádnou roli, takže žádám o změnu příjmení!“

„Tomu rozumím,“ opáčila úřednice, která už zažila ledacos. „Tím samozřejmě ihned odpadá i vysvětlování důvodu žádosti o změnu, což je jedna z podmínek,“ zamyslela se. „Tohle jistě každý uzná, Lulánek je silně lascivní příjmení, takže tady máme pro vás na výběr Nováka, Dvořáka a Sýkoru.“

„Co to jsou za pitomá jména!“ rozčílil se Jirka. „Potřeboval bych se jmenovat buď Johny Kláda, nebo Tony Sbíječka!“

„Vy to nechápete, nemůžete si sám vybírat,“ poučila ho madam. „My vám dáme na výběr ze tří jmen a vy se rozhodnete, které z nich to bude, když se vám Lulánek nelíbí.“

„Tak alespoň Lulan,“ smlouval Jirka.

„Existoval jistý sprinter Manfred Kokot,“ upozornil je od vedlejšího stolu známý vtipálek zapisovatel Novák, částečně podrážděný tím, že jeho jméno označil Jirka za pitomé. „To by vám možná víc sedlo!“

„Rozhodně lepší než Lulánek,“ zamyslel se Jirka, který nepochopil jasnou urážku.

„Musí to být běžné jméno, jinak byste mohl tíhnout k recidivě,“ pohlédla do směrnice. „Dále je na řadě Kadlec, Malík a Novotný.“

„Další připitomělá obyčejná jména,“ namítnul Jirka Lulánek. „Potřebuji něco více vhodného do šoubyznysu. Třeba Henry Maniak, nebo alespoň Ctirad Klátil, kdybych se ucházel o roli v softpornu.“

„Já se kupříkladu jmenuji Kadlecová a nestěžuji si,“ urazila se úřednice.

„To by možná šlo,“ opáčil Jirka, který už byl zase duchem u své profese. „Kdybyste měla křestní jméno Orálie, nebo alespoň Broskvička, mohl bych nějakou vedlejší roli domluvit.“

„Co si to dovolujete,“ rozkřikla se na něj za smíchu pana Nováka úřednice Kadlecová. „Vaši žádost nepřijímám, protože jste dvakrát odmítnul tři zákonem nabízené možnosti!“

A tak byl Jirka Lulánek nucen hrát v pornofilmech pouze vedlejší role manželů odcházejících do práce, nebo kolemjdoucích číšníků, aby jeho jméno nehyzdilo efektní reklamní plakáty s bombastickými jmény hlavních hrdinů.