Konce

Přijímám tě, bolesti
už se nemá smysl bránit
když po strmé stráni
jako balvan moje srdce padá k rozcestí

Pouštím tě, chtění
touho po domově ve druhém
když z Golema vyjímám šém
hlína praská zapomněním

Vzpomínky ve větru vanou
jako praporky u klášterů
pomazané vrstvou téru
mávají nashledanou

V míru oči zavírám
co včera bylo, dnes už není
oblékám se do smíření
sama, sám

Přijímám tě, žale
rozlij se mi do těla
bez tebe jsem necelá
málem

Pouštím tě, chtění
touho býti milována
až dožiju se rána
co včera bylo, dnes už není