Naučné vyprávění tatínkovo

Strážnice

Bere si na paškál řidiče dodávky. Strážnice v Revoluční. Vypisuje mu tučnou pokutu a přitom špulí zadek, aby ho náhodný kolemjdoucí zapsal do miniatury. Plácnout ji, bylo by nebezpečné, přece jen má za pasem pistoli a od prezidenta, který je takovou českou královnou, povolení zabíjet. Ale třeba se chce jenom prát, plácala svede k zemi, sice ještě chladné, a tam si s ním na jiu-jitsu způsob poradí. A jestli se bude moc mrskat, volnou rukou si uvolní košili a vrazí mu cecek do huby. To uklidní každého muže. A když ani to nepomůže, sáhne si dolů, otevře tajný zip od kalhot, obratně se přesmykne z plného mountu do half guardu, pak do north-southu a sedne plácalovi zadkem na ksicht. Jenže.. To už se kolem srotí čumilové a kdosi to natočí. A strhne se vášnivá diskuse, jedni budou hájit strážnici: Neměl roušku, tak mu pohotově zakryla dýchací cesty, druzí budou spílat: Vždyť vzrušením zemře, třeba je srdcař! Všechno pak uvidíme v přímém přenosu na síti a v repríze večer ve zprávách. A nebude polízanicím konec - strážnici si zavolá sám generál. "Cecek ještě beru, to bylo přiměřené situaci, zcela ve shodě s předpisy, ale ten zadek, to už je diskutabilní," bude upřeně sledovat zvětšený záznam ve zpomalených záběrech. "Stejně mi není jasná tahle pozice.." Vyzve strážnici k názorné ukázce, povolí kravatu, lehne si na zem, pootevře ústa a sám se postaví mimo službu...

Naučné vyprávění tatínkovo

"Vidíš," ukazuje tatínek chlapečkovi na Špejcharu, "tam chodí tramvajáci čurat." Chlapeček, zavěšený na tatínkově dlani, bystře kouká ke sloupu vysokého napětí. "Jednou tam jeden tramvaják čural, křesla jiskra a seškvařilo mu to štencla," pokračuje tatínek pedagogicky výstražným příběhem, "ještěževá už měl chlapečka, jako seš ty." Chlapečkovi to vžene děs do očí, rozšířeně hledí k sloupu, na nějž tatínek stále míří prstem: "Vidíš, ještě tam kus zůstal." Chlapeček nemůže ani jít, šok ho přilepil k zemi jako dávka vysokého napětí.

Když se vrátí domů k obědu, maminka se vyptává, co cestou z parku zažili. Chlapeček mlčí. Nechce se jí to líbit, ptá se manžela, ale ten jenom krčí rameny.

Teprve večer, když se chlapeček potmě rozpláče a je k neutišení, dozví se o naučném vyprávění tatínkově.

"Cos mu to vykládal? Seš normální?!" oboří se na manžela v ložnici. Ten doufal, že jeho štencl zažije vysoké napětí, namísto toho přišel další zkrat.


Tabletka čili nic

Okna už zívají půlnoc a postele milenců vržou jako housličky lučních broučků. A někde se obejdou bez vokálů a jinde křičí z plných plic. A někde z toho bude nadělení a jinde tabletka čili nic.