Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV navráceném okamžiku
Autor
CyNick
Touha se proplétá s představou
a mé rty bloudí ve tvých vlasech
stejně jako stříbrné paprsky posledního zimního úplňku
stékají nocí do moře času
pro okamžik
kdy se dotknu řas na tvých zavřených víčkách
okamžik tak neskutečně skutečný
jako hvězdy třpytící se na nehybné hladině
tak blizoučko
na dosah
zakleté ve své nedotknutelnosti
odsouzené jako roztančené bludičky
unikat každému polibku
svádivě se vlnící v kruzích
kolem zlákaných
zvědavých kapek
neposlušných pravidel koloběhu
dychtících po tajemstvích nekonečných vesmírů.
Se zatajeným dechem
chvějící se na řasách v navráceném okamžiku
hladový po dalším doteku
čekám až tančící jiskřičky ustrnou
a hladina splyne do zrcadlova
abych s dalším paprskem sklouzl po vlásku
pro kouzlo ukryté pod zámky náušnic
a zapomenutým jazykem beze slov
odříkávám odemykací zaklínadlo
otevírající cestu ke tvým rtům
chránících poklad jinotajů
ukrytý do tvých pocitů
a jako slepec skládám z písmen doteků
slova písně tažných ptáků
o dalekých cestách nad mořem bez břehů
spřádám plány z jejich příběhů
a sbírám odvahu
vrhnout se s třetím paprskem nad hladinu
ožívající v rytmu tvého dechu tichou melodií
vábící ptáčata opustit hnízdo
Opojený prvním roztažením křídel
přelétám nad štíhlou šíjí k návrší houslových petrklíčů
a měkce usedám na louce rozkvétajících tónů
splývajících do akordů blues
znějícího v synkopách našich splašených srdcí
Očima hladím snovou krajinu
se špičatými vrcholky za kterými
v závojích jemné mlhy
vlny růžového moře
olizují perleťovou pláž
klouzavým pohledem prolétám nad hladinou
rozcuchanou zrychlujícím tempem sílících tónů
až na obzor
kde se koupe hvězdná obloha
a naslouchám rodící se symfonii
uchvácen nástupem hřmících kopyt tryskem cválajících pegasů
Modré plamínky poskakující na hrotech vrcholků
věští blížící se bouři
a dech beroucí síla tvého objetí
otevírá bránu do zakázaného nekonečna neznámých světů
"Teď."
Ve chvíli souznění
znovu rozpínám křídla
a s každým máchnutím stoupáme výš
pryč od slunce
vysoko ke hvězdám.
Možná poletíme výš než nejrychlejší z racků
možná až na planetu s květinou
možná se ztratíme
možná zřítíme...
Ale Ikarovu chybu jsem neudělal :-)