Uprostřed moravské výhně - dokončení - FEJETON

   V novém pokoji klimatizace křičela nádherných 17 stupňů Celsia a já se poprvé přestal na Moravě potit. Dny plynuly jeden za druhým - dopoledne do tetina bytu, tam přebírat a vyhazovat. Zpoceni na základnu, sprcha, oschnutí a rychle na oběd! A právě jídlo převzalo od horka pomyslného Černého Petra, aby škodilo a trýznilo.

   Širokému okolí i vnímavým čtenářům je bezpochyby známo, že má trávicí soustava je poněkud zhýčkaná a tráví si zcela podle svého. Mnohé pokrmy jsou pro mě tedy asi již nadobro zapovězeny. Vše na cibuli, česneku, pórku.... Čili většina hotových jídel. Žena se musí inzulínem štítit sladkého - inu strávnická dvojka k pohledání!

   Ale proč se bát v srdci Moravy? Přídavné jméno "moravské" působí u potravin přece stejně magicky jako "domácí". Moravský vrabec, moravské uzené, moravská klobása... Apropós, existuje vůbec nějaká potravina s přídomkem "český"? Nevzpomínám si. Jako bychom se styděli, není ale proč! Já se ve Valmezu (ani jinde) nenajedl během celé moravské anabáze. Místo restaurací pizzerie. Po dvanácté už je polovina jídelníčku passé. Uzené maso v plněných knedlících nastaveno podezřelým separátem. Aby strávník podvod neodhalil, použil kuchař tak silný nános pepře, že jsem zpočátku uvažoval, nežvýkám-li odhozený pepřový sprej. Telecí řízek bez přílohy stojí 200 Kč. Odmítám se nechat zruinovat a riskantně objednávám gyros. Nemám štěstí - pórek kam se podíváš. Seškrabávám jej, ale zřejmě ne dost důkladně, protože večer se dostavují známé stahy a křeče. Sebezáchovně přestávám přijímat po zbytek moravského výletu jakoukoliv potravu.  

   V prvních komnatách kroměřížského zámku mi dochází, že nevětrané horko a potivší se šedesátičlenná turistická skupina musí vyhladovělého návštěvníka (mě) skolit k zemi. V dalších pokojích jsou bohudík okna dokořán, a tak úlevně lapám po dechu.

   Mohu dodat i další moravská specifika - na meziříčském náměstí sídlí právník JUDr. Igor Zmydlený. Ve zlatnictví a stříbrnictví nebyli schopni vyměnit vyčerpanou hodinkovou baterii. Byl jsem odkázán na konkurenci. Ta z nejasných důvodů vůbec neotevřela. V Kroměříži by trvala výměna baterie čtyři hodiny. S povzdechem o jiných krajích a mravech na přesný čas rezignuji.

   Kroměřížský penzion vypadal útulně, leč přidělený pokoj byl natolik prohřátý, že jsme se obávali zapnout televizor. Zdálo se, že teplota vzduchu by mohla rázem dosáhnout kritického bodu, při kterém dochází ku samovznícení.

   Po další probdělé noci manželku informuji, že velitelsky zkracuji pobyt a ještě dnes odjíždím. Nezbývalo jí než se přizpůsobit, jiného řidiče neměla. Trochu zahudrala, ale myslím, že nakonec i ona ráda seděla v klimatizovaném vozidle.

   Cesta zpět? Dálniční kolony za Brnem, u Jihlavy ostře vedená výměna názorů se slovenským řidičem kamiónu, soustavné nadávání na bulharského frajírka v mercedesu. V píseckém motorestu večeře. V břiše mi kručí jak indickému fakírovi. S odhodláním sebevražedného talibance objednávám kotlet. Mňam, mňam!

   Morava je prý země přívětivá, osídlená veskrze přátelským lidem. Možná, ale mějme na paměti, že občas dovede Čechům ukázat i svou odvrácenou tvář.  Hrdinný Přemysl padl na Moravském poli (no a co, že v Rakousku!), hokejová Kometa si na náš úkor bezohledně uzurpovala mistrovský titul a mě už tam neuvidí!