Řád věcí je pěknej neřád...

Děkan, Teji...

Chodím sem už málo kdy...

Díky vám, kteří jste napsali i těm, kteří jen přečetli.

Smích léčí! Skvěle napsáno

...taky se ráda směju...  :)

Phil: ano - vzpomínka již drobet střípkovitá je na léto 1940, kdy se tři rodiny sourozenců mé maminky vracely z chaty v lese u Zbečna na Berounce: strýc Karel  se mnou v kočárku - sesličce - najížděl na zábradlí mostu přes Berounku a já ječel hrůzou. Nechápu jen to a až dnes, jestli už tehdy jsem věděl co by kdyby....

Tak dlouhodobá určitě slouží pořád, s krátkodobou mají problém i teenagři...  :)

Dagmaram a všem tipujícím děkan

bezva

Safiáne - tak to zcela jistě nejsi mlaďas - to bylo v letech 1953 - 1959, jak mi to šlo?  Dělal jsem směnového mistra a často jsem  šel házet po noční...

Kočkodane - to nevím, ale vím o jednom tesaři...

Zvedavko, Křivodržko, Čudlo, Goro,  Kočkodane, Revírníku přátelé.... díky, protože tady porušuji kvůli obsahu formu.  Nikdo ani slovo - to jsem rád...

Já vím, že jsi kdysi házel koulí. Jak ti to šlo?

Jako bys mluvil i za mě. /*

Tak se myslím jmenoval nějaký film pro pamětníky - Život je krásný - a to platí:-)

Jardo, tys měl možná mezi předky Bivoje.

:) a aké je to povzbudzujúce, vidieť smejúceho sa človeka! 

děkan, lesníče!! (:-D

Hlavně že to!