Váhy

Na vrcholu odhodlání, síly a vzdoru,

balancuji neúnavně do úmoru.

Kroucená cesta nahoru a dolů

je plná vzpomínek a bolů.

Kopce a hory, studená sprcha,

až teď se mi dobře dýchá.

Naneshledanou, už nikdy více,

minulosti zhasla svíce.

Na obzoru vychází nestárnoucí slunce,

špínu jsem smyla v ledové tůňce.

Na skalní výběžek vybíhám svižně,

těším se, až zase chytíš mě.

Vdechuji tu mořskou slávu

rozbíjejícího  se oceánu.

Pomalu probouzím se k ránu,

sen, jak kapka oceánu.