Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠtěpánka
Autor
Movsar
Kobylisy
Sem sváželi vlastence, sokoly, skauty a všechny ty pochybné existence. Už je nikdy nikdo neviděl. Tady na rozkaz britských hejterů zákeřně vrhli granát proti svému protektorovi.
Tady ve své diskotéce Ivan J. ukul plán zavraždit manželku v jejím stánku nad kýblem s jahodami. Tady mu pak ve tmě prostřelili hubu a nikdy už nezjistili kdo a proč.
Tady ve vybydleném domě psal Hrabal, na dvorku poslepu v prudkém slunci své schizofrenické evangelium.
Tady je hnízdo zeměměřičů a katastrálních ouřadů, tady opilí tureckou kávou dýchají na razítka, smolí čísla a kóty do svých knih a vydávají je za posvátné.
Tady loni ukopal mladý muž chromého tuláka na zastávce autobusu, po rozepři nad cigaretou, a namísto ke střelnici odvezli ho k teplé věznici 4.pražského obvodu.
Češi, smavé bestie...
Ráno
Střechy mají ještě bílou krajku, dávají se darem. A slunce, věčně horké chutí, zanedlouho, za chviličku svlékne je až k růžovému studu dívek.
A tahle košilka noci studí do nožiček kavku, co už počítala s jarem. Tak skřehotáním slunce nutí, aby s láskou vzalo za mašličku, jazykem šlo stezkou modrých žilek.
Štěpánka
Nejspíš jí ani neviděla, oči ještě zalepené dlouhou tmou. A určitě by jí ráda brzy řekla první slovo a časem si i povídala, ale nedostala ani šanci přesvědčit ji, že to mohou zvládnout a mít i společné radosti.
Tak se ocitla ráno v boxu ve Slaném, ve vyhřívané krabici na nechtěné děti, říkali v rádiu.
Vykoupaná, přebalená, s mlíčkem u nosu a novým jménem Štěpánka teď kouká, u koho by zas bylo dobře.
Neurovědci zjistili, že nejhlouběji se do paměti zapisují vůně a bolesti. Snad Štěpánka brzy najde maminku, jejíž voňavá pleť navždycky překryje bolest jednoho rána.
19 názorů
Máš pravdu, byl to můj omyl, Hrabala jsem nesprávně přestěhoval do Kobylis...
Snad by se dalo říci, že je to nesourodý triptych, dobře mířený. Jen bych, jako rodilý Libeňák protestoval předřazení Kobylis. Nám střelili do bytu v ulici Na Žertvách, kde po válce bydlel a tvořil také Hrabal a to je Libeň
si tady čtenář povzdychne nad tím, že dojemné přepracování zprávy z denního tisku nemá s literaturou nic moc společnýho a ty se ho hned snažíš zesměšnit. trochu přecitlivělá reakce, zdá se mi.
Něco mi to připomnělo:
Je to na literaturu dost, pane Lorenc?
Málo.
A teď?
Teď jo.
Je to odborník na slovo vzatý. On teda do ruky pero nevezme, ale takhle tu už napsal tři knihy.
movsare, to, že se něco skutečně událo, samo o sobě nezaručuje sílu textu. mně osobně tato témata jako inspirace pro psaní připadnou dost ošemetná a zpracovat je tak, aby jako kýč nevyzněly, není lehký. chci říct - když se s tím dejme tomu člověk setká v reálu, tak se dojetí asi neubrání - ale na literaturu je to málo.
Děkuju za pozornost, přátelé. Pár slov jako odpověď:
K delšímu textu se nemůžu dobrat, chybí čas, soustředění, vůle..
A k těm ohlefuplným jen náznakům, že Stepánka je kýč: kdybych si ji vymyslel, jenže já to cetl v novinách, ona opravdu je. Můžeme o jejím příběhu pak říct, že byl drobnými úvahami předlazen? Jde to?
Kobylisy mě zaujaly. A zase, jako u tebe často, jsem si říkala - tohle bych chtěla číst trochu delší, víc rozepsané, to by mě bavilo... Zkratka jedna zkratkovitá, jenom mě navnadila :-)
Další dvě jsou takové jakože do počtu. Neurazí, ani neuvíznou v hlavě.
kobylisy jsou dobrý, i když bych se obešla bez té poslední věty. jasně, chápu, proč tam je, ale ta miniatura by si podle mě zasloužila lepší zakončení.
štěpánka mi přijde trochu prvoplánová, hrající na city.
ráno je takové příliš roztomilé.
blacksabbath
03. 04. 2021Jasně, že Štěpánka....ale i ta dvě druhá napsání jsou wow.....*/******
Já Lucie píšu...
03. 04. 2021Štěpánka je top! Je to sice smutný příběh, ale vzal mě... Samozřejmě i ty dvě další mají to své, které se mi líbí :)
Ohromné. Všechno. Vyhmátnuté až do morku, až do těch modrých žilek. Nejvíc Štěpánka, a taky Kobylisy.