Bořivoj Slabihoudek

Někteří lidé mají tak obrovské ego, že pokud by bylo hmotné povahy, bylo by nejspíš vidět i z vesmíru. Obecně platí, že čím větší blbec, tím víc je namyšlený, navzdory tomu, že jeho okolí nechápe proč. Navíc nikdo neví, odkud se u blbců ta namyšlenost bere, ale dalo by se na to celkem spolehlivě vsadit veškerý majetek.

Ministr pro místní útlak, Bořivoj Slabihoudek, přicházel do své kanceláře pravidelně kolem deváté hodiny. Jako každé ráno nejprve zpražil pohledem sekretářku a pozval dovnitř svého tajemníka, který už na něj v předpokoji pokorně čekal. Sedl si do křesla a chvíli ho nechal smažit ve vlastní šťávě. Potom spustil:

„Jak mi vysvětlíš, že moje preference klesly o dva procentní body!“ křikl po něm a s rozkoší pozoroval jeho rozpaky.

„Tomu vůbec nerozumím, pane ministře,“ opáčil bázlivě oslovený. „Podle všech náznaků jste u veřejnosti velice oblíben,“ dodal, přičemž mu hlavou proběhlo: Preference ti klesají, protože si myslíš, že ti Slunce svítí z prdele.

„Taky si myslím, že mě voliči mají rádi,“ zadumal se zcela vážně ministr. „Už jenom proto, jak jsem úžasně inteligentní, pracovitý a skromný.“

„A také jste veliký fešák,“ naklonila se k němu sekretářka, která právě vstoupila a podala mu ranní kafe. Až na to, že vypadáš jako malomocná ropucha křížená s retardovaným hrochem, pomyslela si a postavila se se zápisníkem vedle tajemníka.

„Vy mi dnes lichotíte,“ pousmál se ministr. „Plat vám to sice nezvýší, ale jinak máte samozřejmě pravdu,“ zálibně na sebe pohlédl do velkého zrcadla, které si nechal instalovat na protější stěně právě pro tyto účely. „Myslím, že mi to dnes celkem sekne.“

Ty musíš mít v hlavě hovno místo mozku, pomyslel si tajemník, přičemž nahlas řekl: „Výborný postřeh, pane ministře, podle mě to dělá ta kravata.“

„A taky můj šarm,“ dodal samolibě. „Víte vy vůbec, co je to šarm? To je z francouzštiny!“

„To nevíme,“ předstírala povzdech sekretářka. „Francouzsky neumíme.“

„Znamená to přirozené osobní kouzlo a jistý půvab,“ začal je poučovat ministr a dokonce nasadil i přízvuk. „Charme!“ zdůraznil, když v tom se místností rozlehl takový zvláštní zvuk, jako když někde začne tiše vřít varná konvice.

„To děláte vy?“ pohlédl na svého tajemníka ministr, který se upřeně díval do země, a třepala se mu ramena.

„V žádném případě!“ prohlásil rudý tajemník a začal se rozhlížet kolem. Zvuk ustal.

„Tak to bylo asi z venku,“ opáčil po chvíli přemýšlení Slabihoudek. „No a teď už mě nechte, někdo taky musí pracovat,“ vykázal je ze své kanceláře.

„Kdyby byla nějaká Olympiáda v tuposti, tak je ten náš šéf určitě na bedně,“ posteskla si sekretářka tajemníkovi, když vyšli na chodbu. „Kdo ví, jestli vůbec existuje na světě větší blbec.“

„Podle mě má Hubblův teleskop jediný úkol, najít ve Vesmíru ještě většího pitomce, než je náš Bořivoj,“ přitakal tajemník.

Oba se zasmáli.

„Říkali jste něco?“ vyklonil se ze dveří ministr, který zaslechl nějaký hluk.

„Nic pane ministře,“ vyhrkli oba najednou. „Určitě to bylo z jiné kanceláře.“