PO PAMÄTI / PO PAMĚTI

Jedna malá hymna o tom kde domov můj, ve dvou jazykových verzích, jak už u mých dvoudomých básní bývá zvykem. Tentokráte dokonce ve formě vázaných veršů (nedělám to rád, ale někdy se mi to stane).

PO PAMÄTI

 

Poznám tú zem,

kam čas chodí spávať,

sneh padať, slnko hriať

a vietor po komínoch prelúdiá hrávať,

kde v oblakoch vždy príbeh sa skrýva,

kde búrkam sen o páperí sa sníva.

Tam z nočných mlák k nebu vzlietajú hviezdy

a v prítmí zvoníc ticho tajne hniezdi,

po mede tam chutí voda letných studní

a  nikto nečaká tam na žiadny deň súdny.

Tam v ríši tráv, kde kosu kvapky rosy tešia,

tam kde tak blízko to býva na nebesia,

kde rieka nezdrží sa obtekaním skál

a strom zas tisíc rokov stojí, kde vždy stál.

Tam, bosý v takej rieke,

nahý pod takým stromom,

spomenul by som si možno,

čo je to vlastne domov.

 

 

PO PAMĚTI

 

Kde domov můj?

Kam mé dny chodí spát,

sníh padat, slunce hřát,

a vítr na komínech své fugy hrát?

Kde jsou ta oblaka, co vyprávějí básně?

Kde bouře a kde hromy co znějí tak krásně?

Kde noční louže plné padlých hvězd,

kde sluje pro ticha uprchlá z cizích měst,

kde voda z pramenů, co chutná po medu,

kde trosky kostelů, zalité do ledu,

kde kosa, co po ránu mluví tak jasnou řečí,

kde vůle toho, co prý je na nebesích,

kde skály, co se o ně jarní vody tříští,

kde bory, co ustojí tisíce zim příštích?

Kam jen se obrátit?

Kde najít odpověď,

když pozdě na snění je,

a brzo na zpověď!?

 

---