Bohemians 1905

Bylo mi 11 let, když jsem při jedné návštěvě na zapnuté obrazovce spatřil fotbalový zápas a tím dnem se ze mě stal sportovní fanoušek. Šlo o zápas kvalifikace na fotbalové EURO v roce 1996. Tuším, že jsme hráli proti Norsku, vyhráli, a na šampionát, který patří k tomu nejlepšímu, co kdy naše reprezentace dokázala, jsme postoupili. Od té chvíle jsem začal sledovat i další sporty a fandit především klubům ze své rodné Olomouce. 

   Nicméně celkově jsem vždy držel palce spíš těm slabším, průměrným. A tak si mě našli i pražští Bohemians 1905, kteří se v rámci kopané stali nakonec volbou č.1. No, a vlastně spolu docela souzníme i v tom, že jejich sportovní výsledky mají mnohé paralely s mým duchovním životem. Pokud se zrovna na poslední chvíli nezachraňují nebo ke vší hrůze dokonce nepadají o soutěž níž a pak se horko těžko vracejí, hrají většinou horší střed tabulky. A to v České lize, která v rámci Evropy rovněž patří až do nějaké té třetí cenové skupiny. Stejně i můj vnitřní život a modlitba jsou povrchní, roztěkané a často dost mondénní. 

   Pokud se v mi v duchovním životě něco opravdu povede, bývá to zpravidla velký svátek, stejně jako pro Bohemku vítězství nad některým z Pražských "S". Tak jako Klokani od Botiče nejspíš nikdy nebudou hrát Evropské poháry ani já při své roztržitosti a povrchnosti nejspíš nezakusím kontemplativní modlitbu.

   Nicméně věřím, že tak jako s oblibou Vršovickým chlapcům fandím a raduji se z každého bodového zisku, tak s láskou mnohem větší sleduje mé pachtění Pán a z občasných vítězství (ku kterým samozřejmě z 99,99% svojí milostí pomůže On) se raduje neskutečně víc. A tak jako zelenobílí bojují alespoň o ten střed tabulky a udržení pro radost nás fanoušků, i já se navzdory svým limitům snažím dál bojovat o alespoň nějakou tu menší duchovní jiskřičku. Inspirací budiž mi podzimní zápas Bohemky na Letné.