Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

CURRIKULUM VITAE II.- REBEL & PRŮŠVIHÁŘ . . .

12. 04. 2021

833

Autor

blacksabbath

CURRIKULUM VITAE I.– PACIENT a jiné

Hned po škole jsem začala pracovat jako vychovatelka. Na starost jsem dostala mimoškolní vyžití dětí.

REBEL

„Průšvih“ na sebe nenechal dlouho čekat.
Mou první větší akcí byla návštěva Muzea revolučního a dělnického hnutí v krajském městě s žactvem posledního ročníku ZŠ.
Ve stejný den, na který byla návštěva naplánovaná, hrála ve Strakonicích skupina Katapult.
Účastníci zájezdu mě dlouho přemlouvat nemuseli. Byla jsem tehdy jen o tři až čtyři roky starší než oni. Úkoly byly rozdělené. Sehnat letáčky z muzea, zakoupit lístky na koncert. Vlaky se křižovaly ve stejný čas na stejném nádraží. Děti mě neprozradily. Tím zákeřníkem byla paní pokladní, která nám prodávala lístky na vlak. Možná proto, že nemohla jet s námi. První černý puntík v mém spisu.

Druhý na sebe nenechal dlouho čekat. Tehdy byla vyhlášena nějaká sbírka na cosi nesmyslného. A já jsem v té době sháněla vybavení pro děti na letní činnost.
S prudkostí sobě vlastní jsem vtrhla do ředitelny, kde šéfoval takový malý mužíček s velkou pravomocí. Jmenoval se Štěpka. Rozepřela jsem futra a dovolila si na tohoto mocipána křičet, že nic nedáme, že sami nemáme.

Následovalo sebrání všech odměn. Abych byla uvědomělejší, byla jsem odeslána na VUML.
Já jsem sice nastoupila, ale oni mě po třech hodinách vyhodili.

Místo učení se ze spisů soudruha Lenina
baštila jsem vlašák…... z papíru se třema.

LETNÍ ČINNOST

Příprava letní činnosti byla každoroční dřina.
Základním krokem k úspěšnému startu bylo postavení základny.
S partou nadšenců jsme vyráželi už od začátku června. Postavit bránu, provizorní kuchyni, přístřešek na jídelnu a třicet pět podsad na stany. Kdo někdy byl na nějakém táboře, určitě si umí představit.
O víkendech nás na stavbu jezdilo dost. Přes týden já a sem tam někdo.
Zpočátku jsme spali pod širákem. Jak tábor rostl, postupně se naše spacáky stěhovaly do přístřešku, kuchyně, když se postavily první stany a napnuly plachty, mohl nás pak klidně překvapit i déšť.

Každý rok jsem musela připravit dva plány. Jeden tak, aby byl schválen bez připomínek nadřízeným orgánem. Druhý byl pro děti.
Je pravda, že na dodržování plánu jezdily přepadové kontroly. Na ty jsme ale byli „vždy připraveni“!
Předsunutá hlídka hlásila každý přijíždějící automobil. V terénu s jedinou lesní cestou to nebylo nic složitého. Praktikanti pak měli naučeno, jak rychle přemístit nepřijatelné pomůcky a nahradit je schválenými.

Vedoucí na mých táborech byli stejní šílenci jako já. Zdravotník se vždy našel přímo v našich řadách. Horší to bylo s „funkcí“ kuchaře. Často vypomáhaly kuchařky ze školní jídelny.

A stalo se!
Jak jistě tušíte, z turnusu vypadla kuchařka. Byla to moje druhá prázdninová štace. Šedesát dětí, zdravoťák, šest vedoucích, pět praktikantů. Když to sečtu i se mnou, je to hodně. Hodně snídaní, obědů, večeří. Snídaně budou v pohodě. Namazat chleba. Uvařit čaj. To zvládne každý. Večeře také nemusí být pokaždé teplá. No a buřt opečený na ohni se vlastně, při troše dobré vůle, za teplou večeři dá považovat.
Ale kdo uvaří obědy?
Kdo asi? Los padl na mě!
K ruce jsem dostala kuchařku. Aby nedošlo k omylu – kuchařku-knihu. Tam byly rozpisy jídel v poměru 10osob/gramáž.

Málem mi vypadly oči z důlků, když mi provianťák přivezl obrovský kus hovězího masa. Zadní i s kostí. Prý na dva obědy. Guláš s kolínky, rajská s knedlíkem.
V kuchyni nízká kamna na dřevo. Obrovské hrnce. K ruce čtyři malé pomocníky.

To by nebylo, aby někdo nepřišel s chytrým nápadem.
Tím nápadem bylo opatřit mi vysílačku. Opravdovou vysílačku. Vařeček jsem měla dost.
Protože...
…..naproti přes řeku byl druhý tábor. Čtveráci - kuchař Stůpa.

A tak to začalo – vařili jsme stejné obědy. Stůpa mi do vysílačky hlásil, co právě dělá. Já jsem se opičila.
Budete se divit, ale fungovalo to.

Jak se vaří těstoviny jsem už uměla. Vždyť mi bylo devatenáct. Guláš byl v pohodě. Podle nápovědy přes řeku to šlo výborně.

Zavařilo mi až vaření rajské omáčky. Hlavně ten zpropadenej knedlík.

Spousta ingrediencí.
Cibule, pokrájená rajčata, rajský protlak, koření: bobkový list, nové koření, pepř, hřebíčky, tymián, papriku a umytý citron nakrájený na kolečka (i s kouskem kůry!).
Stůpa míchal rychle a já jsem nestíhala. V dábelském tempu zkušeného kuchaře jsem nemohla uspět.
Rozvařit, přecedit, dochutit cukrem, ev. dosolit, dokyselit… dolít vodou na množství, které bude potřeba. Zahustit jíškou na másle.

Uf. No řekněte – stíhali byste?

A ještě mezi tím vším uvařit knedlíky.

Vysílačka hlásí - pět plátků na jednu porci. Aby bylo i na přidání. Jeden knedlík = asi tak čtyři porce.
Já těch porcí měla mít tak sedmdesát. V kuchařce rozpis na deset porcí. Vše vynásobit sedmi.
Vysílačka hlásí - ať nedělám kvásek, napoprvé ať dám prášek do pečiva. Dát vařit vodu do největšího hrnce.
Dvěma pomocníčkům připomenout, že musí pořádně přikládat. Voda se nesmí přestat vařit.
Nejvíc vše klokotalo uvnitř mé hlavy!

No, už vás nebudu dál napínat.
„Omáčka se povedla,“ pravil Stůpa, když přišel ochutnat.
A knedlíky?
V táborové kronice je zhodnotil historický zápis:
„Paní kuchařka uvařila nějakou hmotu. Tato hmota měla úžasnou lepivost a roztažnost. Zdeptáni jsme odešli do stanů a trávili – odpolední klid.“

Můžete se divit se mnou, proč na titulní straně mé složky zazářilo razítko „NEŽÁDOUCÍ“.
Ke své práci jsem se po mateřské už vrátit nesměla.

56 názorů

8hanka

29. 07. 2021

Dát tip blacksabbath

blackie, viem, to som tak všeobecne...

doma sme sa s rodičmi bavili o tom, čo všetko je na..., v škole verklikovali naučené nezmysly a dávali si pozor na jazyk, aby sme nepovedali niečo, na čo by rodičia mohli doplatiť...

aj my, keď teraz spomíname, smejeme sa, čo všetko sme vyvádzali napriek zákazom a príkazom...

idem pozrieť ďalej, čo dobrého si napísala, veľmi ma bavíš:)