Eskymáci, Eskymáci, malované děti

Juraj Hovadík byl městský policista, který svou práci miloval. A ještě více miloval svou služební pistoli a služební obušek. Ihned po příchodu na služebnu radostně zahlásil: „Tak co, chachaři, nevyrazíme do ulic zakleknout nějakého idiota?“

„Dneska už se prý zaklekávat nesmí,“ opáčil Francek Nejezchleb „V Americe zaklekli nějakého borca a on jim exnul.“

„A proto už se nesmí zaklekávat?“ podivil se Hovadík. „Co z toho života potom člověk má?“

„To je blbost,“ skočil jim do řeči náčelník Jebavý. „Zaklekávat se může, jenom ti ten trouba nesmí chcípnout!“

„Stejně to byl spíše rasizmus, než zakleknutí,“ mudroval dál Nejezchleb. „Psali to na Internetu. A kdo ví, co se tím rasizmem vlastně přesně myslí.“

„Rasizmus je, když nazveš negra černochem,“ poučil ho Hovadík.

„Opačně!“ vyděsil se náčelník. „Chlapi, dávejte si bacha na tu terminologii, jinak se dostanete do průšvihu. Před rokem jeden kolega v rozrušení nazval Roma Cikánem a do měsíce leštil zadkem lavici na pracáku. Je to prý politicky nekorektní!“

„Ti politici jsou ale buzeranti,“ ulevil si Nejezchleb.

„Správně se má říkat homosexuál,“ poučil ho opět Hovadík. „Buzerant je prý zase dehonestující, nebo co. To taky tvrdí politici.“

„To jsou čuráci,“ podotkl tentokrát neutrálně Nejezchleb.

„Nemělo by se jim říkat penisové?“ zamyslel se Hovadík. „Kvůli korektnosti.“

„Těžko říct, ani bych se nedivil,“ opáčil Nejezchleb. „V tom aby se čert vyznal. Může se ještě vůbec někomu říkat tak, jak se mu říkalo dříve?“

„Ještě jo,“ zamyslel se náčelník. „Eskymákům se prý pořád ještě může říkat Eskymáci.“