Noblesse oblige

Baron Bída a hrabě z Nemanic spolu jako každý večer hráli kulečník v místní hospodě nedaleko Bukovce na Jablunkovsku. Tyto přezdívky si dali na počest podniku Gorolská Šlechta, ve kterém oba pravidelně nasávali. Posledních deset let byli na pracáku a svými občanskými jmény se zovali Tonda a Jarek. Gorolská Šlechta byla zapadlá ratejna kousek od polských hranic a kromě zatuchlého piva a olezlé tlačenky jste mohli zjistit, že se jí mezi lidem říká hovorově Gorolská Šlichta, zřejmě podle bigosu neurčité chuti, který si zde taktéž opovažovali nabízet.

„Hele, mám nové hodinky,“ pochlubil se po pátém pivu baron hraběti.

„Jsou to Rolexky?“ zeptal se ho povýšeně hrabě.

„Jsou to Casia, ty vole,“ zasmál se baron.

„Ty si můžeš dovolit utrácet za Casia?“ podivil se opět hrabě. „Myslel jsem, že čas pro šlechtu nic neznamená.“

„Teď už jo,“ opáčil baron. „Nedávno jsem na Internetu četl článek, že Casia se hrozně kradou, tak jsem si taky jedny ukradl. Na tom přece není nic špatného, když se hrozně kradou.“

„To je fakt,“ pochválil ho hrabě. „To alespoň je odnaučí psát takové hovadiny.“

„Pánové, jak jste na tom s placením,“ zeptal se jich jako vždy číšník, když se účet začal plnit čárkami. Už je oba moc dobře znal, aby takovou věc ponechával náhodě. „Šéf mi dnes zakázal dávat vám na sekyru.“

„Noblesse oblige,“ utřel ho hrabě. „Neměj strach, my nejsme jen tak někdo.“

„Souhlas, nejste jen tak někdo,“ naježil se číšník. „Jste ti největší vágusové z okolí. Tak co, máte vůbec peníze?“

„Mám minimálně dvacku, ale nevím kde?“ obrátil se baron na hraběte, číšníka zcela ignorujíc. „Nemáš ji ty?“

„Já nemám nic,“ odfrknul si hrabě. „Dneska přece platíš ty!“ otočil se na barona.

„A proč bych měl platit já?“ podivil se baron. „Ty jsi hrabě!“

„Protože já jsem švorc,“ logicky oponoval hrabě.

„To dává smysl,“ zamyslel se baron. „Dáme si ještě dvě piva a promyslíme to,“ obrátil se na číšníka.

„Už tady máte deset piv a dva rumy, kulečník nepočítám!“ rozčílil se číšník. „To je pět set korun, které z vás rozhodně dostanu!“

„Ti poddaní si dovolují čím dál víc, nemyslíš?“ obrátil se opět vtipálek hrabě na barona.

„Tak v tom případě musím volat policii,“ upozornil je nekompromisním hlasem číšník.

„Tady baron má hodinky!“ práskl náhle hrabě svého kamaráda, protože měl u policie nejeden vroubek. „Jsou úplně nové, to by snad na útratu mohlo stačit.“

„Ukaž je,“ natáhl ruku číšník směrem k šokovanému baronovi. „To by šlo,“ prohlásil po chvíli, když si šokovaný baron sundal své nové Casia. „Dám vám ještě dvě piva, dva rumy a jsme vyrovnáni, vy Noblesse oblige.“

„No vidíš, Noblesse oblige nikdy nezklame,“ utěšoval hrabě barona, když číšník odešel s jeho novými hodinkami. „Alespoň nemusíš spěchat domů, protože stejně nevíš, kolik hodin zrovna je.“