Jeden malý filosofický šplouch

Dost dobrý až filozofický! Kapičku mám dodnes na knihovně.

Hmmm... To je dost dobrý!

Malej ve věku 4 let si měl přát přání od Studánkové víly (měli v lesní školce takovou slavnost) - na jeho kapičce bylo napsáno: ..přeje si život. 

Jo. A jak to přijde, ze z tak povedenejch dětí vyrostou tak nepovedený dospělý???

Diky a.

Povedené. Jako vůbec děti a jejich obavy. T

Incognite, moc díky za líbeznej dáreček!!! Je toho do komentů až škoda... Ovšem říkám si: Nojo, to se mu to básní a žije a pohoduje s takou mamou :) :) :) Nice to meet her!!! Krásnej den i sen a.

Janino, díky! Život píše romány... i básně :) Měj se a směj se a.

Tohle je vážně půvabné :-)

No mé nevymyšlené sny přece znáš- mívám je také zhruba od tří let. Moje máma by mi na takovou otázku odpověděla větou: "To víš, že jsme skuteční, stejně jako Neználek, Smelý zajko a prasátko Bibi."

A já bych se zeptal, "A my jsme barevní nebo ti černobílí?"

"MY jsme přece obojí, " řekla by ona, "Vždyť i Vinnetou je obojí, jen ten černobílý  žije v naši televizi Tesla Jantar a ten barevný v kině Tatra"

"A Bůh se dovede koukat najednou na tu naši televizi i na kino že?"

"Jo a Bůh by u toho dovedl ještě i jezdit na koloběžce a lízat zmrzlinu."

"Nene, to by si vyrazil zuby jako Anička a jemu už nenarostou, protože je už velký!"

"Bůh je jediný, kterému zuby narostou znovu i když je velký."

"Bůh a ještě žralok, že?" odpověděl bych a čvachtal se dál, protože bych chtěl oddálit tu chvíli, kdy mi máma bude mýt vlasy tím šampónem co mne bude štípat v očích. 

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=487574

Tady máš jednu - v prologu :-)

Annnie, měla bys to určitě poslat Toničce! Je to přeci Tvá múza :) 

Annnie, děkuju, četla :-) jde z toho až mrazení

Aničko, děkuji za milou odezvu ke komentáři :-)).  Avi bylo pro Theu.

Děkuju vám všem za komentáře a za vaše úžasně zajímavé historky!!! To je přesně to, co jsem moc chtěla, a obdařili jste mě jimi v tak hojné míře, že to možná někdy splácám dohromady a třeba vám to pošlu zpátky. Některých je mi úplně líto, aby tu jen tak zapadly...

K3: díky. Ty Šimona (5), já Šimona (8). Ať žijí Šimonové! A Nesmysly před spaním jsou jedna z nejlepších věcí, co jsem tu kdy četla!

Kočkodane, jak tě znám, jsem si jistá, žes kladl jistě mnoho otázek. A myslím, že též dost záludných. Chvála tvé mamince, že tě vždy utřela do sucha :)

Diono, ahóóój. Pokud jsi nečetla další komenty pod tím tvým, tak doporučuju. Velmi zajímavé příběhy!!!

Cadmium, díky díky díky - píšu si!!!

Theo!!! Není ti škoda takovýhle úžasný vzpomínky jen sem??? Stálo by to za literární zpracování!!! Moc ráda bych si to přečetla! Jestli to neuděláš, nezbyde mi, než abych to udělala sama :) !!!

Lucie, cák cák za to tvé ňuňu :) :) :). Asi budu muset Toničce poslat báseň i se všema vašima komentama...

Supizme, konečně seriózní reakce! Díky! :) :) :)

Snakeu, souhlasím. Anna věří v Boha i v Junga. Jen, prosím, kde je ke koupi ten filosofický aparát??? Jestli není moc drahej, hodil by se mi do výbavy :) Díky, moc ráda jsem tě tu zas viděla!

Evženie, díky. Myslím, že v některým z minulejch životů jsem právě já byla jedním z těch lidí, o kterých mluvíš. Je to s nima těžký, ale cítím k nim velkou lítost... A cítím radost, žes tu byla!

Milane, ď. :) :) :)

Cassy, to je Nád Herný!!! Okamžitě ti to kradu do některý z mejch budoucích básní (pokud nezapomenu a pokud najdu čas :) ) DÍKY!

Dievča: Tiež vel´mi dobrá otázka!!! Díky a.

Lawender: Díky :) :) :)

Gabi - nojo, prostě ségra... :) :) :) Díky za výmluvnou němost a.

Kaji, pěkná historka. Ta známá i ta tvoje. Přeju, ať se ti dostane splnění tvé tužby. Díky!

Květoni, přesně. Ovšem myslím, že není málo takových, kteří to dokážou... No a mnozí se o to (většinou ovšem nevědomky) snažej pomocí všech těch věcí, které zákon trestá nad množství větší než malé :)...

Zeanddrichu, díky za němé souznění!

Vesuvanko, tak to je hodně zajímavý, ta duplicita - a pak už (předpokládám) nevermore, a ten posun v těch tvejch reakcích. To si s dovolením taky půjčím... Díky moc! Co myslíš tím avi...???

Black, kdo ví? Čekám Keanu Reevse!!! :)

Dagmaram: ano. Děti - někdy z nich oněmíme, jindy řveme jak magoři :) Prostě Úžas + Úděs = Láska :)

Danny, díky! Toničce vyřídím!

PavleK, výbornej postřeh. Hodně jsem váhala, zda minimalisticky nenechat jen tu filo-anekdotku bez komentáře, ale bála jsem se, že by pak možná mnoho introvertnějších čtenářů mohlo příliš oněmět - a já je hrozně chtěla přimět mluvit... Ale máš pravdu, do tištěný knihy bych to asi uřízla. Díky!

Marcelko, sem s nimi! Díky, pá a.

Tři děti - šest vnoučat a podobných otázek na oněmnění nespočet. Občas jsem si je taky zapsala. Je to fajn, se k nim po čase vrátit.

Výborný námět. Podle mne mu ale uškodili dvě dějové linky. První o tom co Tonička vypráví. Druhá o tom co komu kdo vypráví. Teď nevím, jestli je báseň o tom co vypráví Tonička, nebo o tom co o tom kdo vypráví a jsem zmatený jako mistr Čuang.

:-)

paráda :)

prima vhled do dětské duše, člověk nad tím fakt často oněmí :-)

zebytobyl...Matrix?.......:-)))............*/****

avi...

Zajímavá myšlenka čtyřleté Toničky... Shodou okolností jsem zažila něco podobného co popisujeThea, a je zvláštní, že  také v osmi letech. Byla jsem tehdy sama doma a najednou měla divný pocit, že nic kolem mě neexistuje, ani sešit, do něhož psala úkol. Byla jsem z toho vyděšená, pociťovala strašnou úzkost, ale naštěstí to po chvilce přešlo. Asi za měsíc se mně to opakovalo ještě jednou, ale připomněla jsem si první zážitek, takže ta úzkost nebyla tak velká - uvědomila jsem si, že je to nesmysl. Přesto jsem na to ráda nevzpomínala. 

.. .

Kdyby se i dospělí dokázali takto dívat a přemýšlet, byl by svět úplně jiným místem.

“v noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Tříletý Jung:

Malý chlapec sedí na svém kameni. To jej osvobozuje od vnitřních zmatků. Malý chlapec s jménem Jung v sobě cítí podezření, že je v něm také nějaký druhý, něco věčného, co je jako kámen. Vzniká tak slavná úvaha – Jsem já tím, kdo sedí na kameni? nebo jsem kamenem, na kterém sedí on ?

Jedna z interpretací: Chlapec je jednotlivec, kámen je společenství. Nabýt nás, nebýt každého jednotlivce, tak by nebylo ani společenství. 

Třeba Tonička Junga ještě dožene :-)

Myslím si, že to není žádná náhoda. Ve čtyřech letech jsem měl první okamžik sebeuvědomění. Přesně si pamatuji místo i okamžik. Uvědomil jsem si, že jsem sám sebou, že mám v rukou opratě, že je na mě, co podniknu. Říkal jsem si, že mi jsou už čtyři a tedy už mohu něco podniknout. V té době jsem uvažoval i o smrti, o tom, kam opratě po smrti zmizí. 

Tonička je bezvadně komunikativní. Já bych to tehdy za žádnou cenu s nikým nesdílel. 

Upřímě by se mi zase líbil nějaký takový okamžik, taková uhrimprese. Dobré by bylo, kdyby byla tak málo tragická, jako ta tehdejší. 

onemela som *

 ...

:D

spomínam si na otázku: kam až vedie cesta? ...

děti...!

jeden šplouch od nás:

po každé kapce

zůstává jen

pupík vody

myslíš že tam dole

je úplně celej člověk?

:o)

Děti mají krásnou fantazii. A je milé se k nim občas připojit.

U některých lidí by bylo lepší, kdyby  je nikdo nespatřil ani v té nejhorší představě.

Je zajímavé, že určité představy a obrazy se objevují spontánně - zřejmě vyplývají z lidského ustrojení jako takového. Mé dcery se na podobné otázky ptaly taky, já měl vždy naštěstí po ruce ten filozofický aparát, takže jsem neoněměl a bavili jsme se o tom, které skupiny lidí to jak vidí... aby zůstala vrátka otevřená dalším představám. Ale s těmi obrazy a univerzálními reprezentacemi, myslím, že Jung měl zčásti pravdu a že něco jako archetypy skutečně může nezávisle (i mezikulturně) fungovat.

Já na to, wow! To je dost filosofické poránu :) Proto Ti můžu říct, že je to velice zajímavé a budu přemýšlet..., možná také oněmím, kdo ví. Vše je neznámé :)

Moc se mi líbí forma, kterou jsi použila! Jeden malý filosofický šplouch - moc moc ňuňu název :)

Posílám jeden šplouchoplacák i Toničce!

Dobrý dotaz! :) Já mám taky několik svých dětských teorií, jak to tady s námi na světě vlastně je a jednu zde představím. Teorie z mých osmi let:

skutečná jsem pouze já. Vše ostatní je kulisa. Vše, co vidím, neexistuje. Je to jen představa, divadlo, obrana mého mozku. Abych se nelekla toho poznání, že kdybych náhodou otevřela oči, zjistila bych, že jsem sama ve tmě. V celém vesmíru. Jen já. Brrrrr hrozná představa!!! Ale velice mne bavila. 

Pozdravuju moc šikovnou a přemýšlivou Toničku!

Já na to, že jsem okouzlená a překvapená ...děti opravdu mnohdy kladou zajímavé otázky k zamyšlení. 

Já na to, že jde o velmi zajímavý dotaz. Jako malý jsem se také cachtal ve vaně, ale pochybuji, že jsem mamince kladl podobné otázky.

(A potichu si postesknu – jaká je to škoda, že někteří lidé opravdoví jsou...)

Takové děti jsou. Bezprostřední, zajímavé a přemýšlivé. Zrovna jsem četl Nesmysly před spaním od Insastatlatla. Kouzelný je i tvůj šplouch. Dám přečíst vnukovi Šimonovi. Je mu pět a určitě o tom bude přemýšlet. T.