Zvířátka od Zchátralé mýtinky

Statečný byl, vždy hrdě se svou hlavou ušatou na oslíku jel, svým důvtipem snažil se probudit ostatní zvířátka ze svého lesa. Jednoho dne přes velikou mlhu prodíral se, oslík se vzpíral, dál nechtěl, ale statečný ušák, pan Králík nebál se a trhal třmeny, až lítaly na všechny strany. Když se oslík konečně hnul, projeli mrazivou mlhou do Černých bažin, kde stál Temný hrad. Všechny maminky říkaly svým rošťákům, že Černý les je nebezpečný, a že soudné zvířátko se do něj nevydá, ale pan Králík nedbal rad své maminky, protože si myslel jak je statečné vjet do Temného hradu. Vchod ale strážil obrovský medvěd v zářící zbroji, ten ale když viděl statečného pana Králíka, raději poodstoupil do křoví.Temný hrad patřil skunčici Karolíně. Když ji uviděl pan Králík, oněměl úžasem, na zádech měla dva bílé proužky, které se ji táhly od hlavičky, až po ocásek. Pan Králík se domníval, že je zamilován, ale nebylo tomu tak, Karolínka totiž byla velká čarodějka a i nyní použila jedno ze svých rafinovaných kouzel na pana Králíka.

Pan Králík stal se předním rytířem čarodějky Karolínky, věnovala mu krásnou stříbrnou zbroj, celou čarovnou, aby ho bylo vidět z velké dálky. Zvířátka ale neměla moc v lásce čarodějku Karolínku, byli to nevděčníci, sprosťáci a hajzlové, kteří se neobdivovali krásným proužkům Karolínky a vůbec si ji nevážili pro její kvality. Jednou v noci pana Králíka zachumlaného do jeho peřinky s prošívanými srdíčky probudily podivné zvuky, vstal a protože spal v plné zbroji vždy připraven chránit svojí lady, nemusel se oblékat. Vyšel ze svého pokojíku na Temném hradě a šel po podivných zvucích, přitom sám chrastil brněním až se hrad otřásal a skoro neslyšel zvuky po kterých šel. Zvuky ho dovedly až ke komnatám čarodějky Karolínky, nastevřel dveře a to co uviděl, mu vyrazilo dech. Čarodějka Karolínka prováděla nekromancii a to jak jistě víte milé děti je už od středověku zakázaná magie. Pan Králík vzal nohy na ramena, totiž skočil na oslíka a ujížděl dobrých 30km. v hodině z hradu pryč.

Na kraji lesa se pan Králík přerazil o skřítka Tortillu Velikého a spadl na zem. Skřítek Tortill Veliký jako obvykle nic nedělal a spokojeně si do té doby pochrupoval. Pana Králíka nejdřív nemohl vůbec poznat, zdál se mu větší minimálně o 2 metry, ale to víte milé děti, skřítci jsou tuze špatní v matice, za to mají dobrou intuici. Tortill Veliký správně větřil nekromancii, ale jak byl ospalý, tak si nejdřív zívnul, a až potom začal oprašovat pana Králíka. Pan Králík si zalezl do svého starého pařezu a tam se jal přemítat o životě, zatímco Tortill Veliký se svalil na svoje místo a chrněl, totiž také přemítal nad životem.

Karolínka se ale nesmířila se ztrátou svého předního rytíře. Zavolala si medvěda, který hlídal hrad a pořádně mu vyhubovala co za nevděčníka pustil do hradu. Medvěd se zářící zbrojí se musel omluvit a za trest vysekat křoví u hradní brány. Karolínka si oblékla svoji nejkrásnější róbu, která byla celá černá, ale ne tak jako ostatní její róby, ale sametově černá a to byla skutečná krása, až medvěd odkládající křovinořez nad tím sprásknul tlapy. Karolínka nechala vyhřebelcovat svoje žáby, aby také byly krásné a zapřáhla je do kočáru ke svojí inspekční cestě za zvířátky. A protože byla velice krásná, tak se jí některá zvířátka obdivovala a skládala ji poklony, ale mezi nimi se našli nepřející svině nenažrané, které ji jenom záviděli její krásu a ušlechtilé oblečení. A nejen to, některá zvířátka si postavila hrad z klacíků a pochodovala na hradbách sem a tam, ale protože se rychle unavila, najala si skřítka Tortillu Velikého, protože nikoho lepšího nenašla. A to víte milé děti Tortill Veliký by těžko něco uhlídal, naštěstí kolem letěl drak Alduin z Elder Scrollů a všechno spálil a to je celé, protože všichni uhořeli strašlivou smrtí. Z toho plyne poučení, že i když si přejete sebelepší konec, někdy stojí život za pořádný kus hovna.