Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední rozloučení
Autor
Magdalene
Ztracená bloudím
po klobouku jedovaté houby
vyžrané hmyzem
do kterého prší
stíny umlčených lží.
Popsané stránky minulosti
plují jako v cedníku a
přes něj hledím
na kus luxusního dřeva.
Teď tu sedím celá v černém
a přemýšlím jakou barvou malovat
myšlenky ze dna teorie lhostejnosti
se prochází rozhozené v střepinách
poslušná nula hlavu otáčí
ve směru hodinových ručiček.
Jsou tam!
Milenky pláčou!
Ne, to naivita pláče
pro dokonalost božského těla
uvnitř pokřiveného
jako paragraf.
Oči se mi otevřely-
začínám znovu žít.
8 názorů
paradoxy, kdy někoho miluješ, i když víš, že je to hajzl ... někdo si to ale lakuje na růžovo až do smrti
Radovan Jiří Voříšek
15. 04. 2021ufff, ještě že přišel závěr právě tohoto obsahu