Celá tato doba...

Namluveno:

http://www.muamarek.cz/files/mp3/pro-pokrytce-zada....mp3

http://www.muamarek.cz/files/mp3/at-je-cira....mp3

http://www.muamarek.cz/files/mp3/lync....mp3

http://www.muamarek.cz/files/mp3/cela-tato-doba....mp3

Zde je text "Celá tahle doba" zhudebněn (hudba Josef Srb): http://www.muamarek.cz/files/mp3/cela-tato-doba.mp3

Kresba: https://muamarek.rajce.idnes.cz/Dubnove_tahy_tuzkou,_2021/1483068715

 

 

Pro pokrytce záda…

 

Píše „ s průkazama“ místo „s průkazy“

novinář, který neví, co je „hrubka“.

Když argument nemá, aspoň urazí.

K Lipovské napsal sprostý výraz: „Čubka“.

 

 Nejhorší je na tom, že si dovolí

tento děs šířit sociální sítí.

Potom bude žádat svoje okolí,

ať nenávistné štváče pevně chytí?

 

 Jde o dvojí metry: Stále dokola.

Ten, kdo je hulvát, po nás „slušnost“ žádá.

Kdo chce podřezávat, práv se dovolá:

Martin Lang k zášti lidi nenabádá?

 

 Někomu tu zjevně cosi prochází,

za co však jiné kdosi trestat hodlá.

Na ty dole vždycky přijdou s provazy:

Kdo po nich šlape, ten je přece modla.

 

 Že se s kosou spletla paní zubatá,

pan Šarapatka hlásá z části zadní.

Slušnost pod zemí je – hlava uťatá.

Mělo by platit: Padni komu padni.

 

 Když jde o Hřebejka nebo Etzlera,

„citlivým duším“ stoka nezasmrádá.

Víc jim totiž vadí bytost některá:

Pokrytcům toužím ukazovat záda…

 

Ať je čirá…

 

 Jak se nám s dobou mění pozitiva?:

Vždyť máme radost z negativních testů.

Nevíme nikdy, kolik času zbývá,

a něco v hlavě do nás hučí: Nestůj.

 

 Spíme a jíme, byť ne také denně.

Jeden den plyne přesně jako druhý.

Vzpruh máme nějak stále více méně,

a to co roste, úzkost jsou a dluhy.

 

 Vidíme, jak nám odcházejí bližní,

jak lidský život rázem fixa černí.

Vichry, co vanou – západní a jižní,

hodinám nesou písek na ciferník.

 

 Svět čtyř stěn nemá dobrodružství nová.

Co chcete sdělit, když co říci, není?

Jenom ta klec je nově ocelová,

protože dřevo pálí ve sklepení.

 

 Z děravých škorní vybírat nás nutí.

Kde kdo má pocit, že je režim tuhý.

Krom správných vět už dbá i na kýchnutí,

a něco v nás si zvyká na ostruhy.

 

 Svázáni s lůžkem v šílené jsme péči,

která se o nás nijak nepostará.

Lék sice známe, který nemoc léčí:

„Ďáblovým dílem“ označil ho farář.

 

 Hranice hoří. Na nich knihy pálí:

Inkvizitory náš žal nezajímá.

Naděje mizí v šklebu nad kanály.

Tohle je tumor – a ne žádná rýma.

 

 Odstíny šedé lidi nepobaví,

zvlášť, když se všechno v jeden valér stírá.

Padají víra, kultura i mravy.

Přeji nám duši: Ať je zase čirá…

  

Lynč je odpovědí…

 

 Nemám rád všechno, co je neupřímné:

Co někdo pouze z pokrytectví dělá.

Proto, že jiný jeho gest si všimne,

a právě proto chodí do kostela.

 

 A právě proto na trávník si kleká,

Ne, že tak cítí – že se to však sluší.

Tady již dávno nejde o člověka,

ale jen o to, zda ztratí svou duši.

 

 Rasismus je mi k zblití ve všech formách.

Presumpci viny ale nezastávám.

Stačí pak málo – z bezpráví je norma,

což ale není definicí práva.

 

 Férová hra již nevévodí hřištím.

Nadvláda dogmat všechny meze boří.

Falešná hesla opravdovost tříští,

rozsudek určí sami agresoři.

 

 Důkazy tady nikdo nehodnotí.

Čarodějnicím upálení hrozí

A spolu s nimi všem těm, kdo jsou proti,

že se má oběť řezat bez narkózy.

 

 K oprátce tedy obvinění stačí?

Tohle je cosi nebezpečně temné.

Vidíme pole – na něm setbu dračí:

Tohle vše nějak ven musí jít ze mne.

 

 Obvinění je sice neprůkazné,

přesto je vinným žalovaný shledán.

Vnímáme jasně, co zde těžce vázne,

a s čím se zkrátka jen tak smířit nedá.

 

 Jakmile jeden může klidně zabít,

ale ten druhý za plivnutí sedí,

potom se derou na vrchol jen srabi:

Hrdinským činům lynč je odpovědí…

  

Celá tato doba…

 

 Celá tato doba jenom k válce spěje.

Celá tato doba punc má beznaděje.

V celé téhle době strach a hloupost šílí,

celá tato doba je nad naše síly.

 

  Celá tato doba do kouta nás tlačí

s tím, že stačí zmáčknout „delete“ v počítači.

Celé této době pokrytectví vládne:

Nástroje má k tomu vskutku mimořádné.

 

 Celá tato doba z nás jen kompars dělá,

který rychle zmizí s první ránou z děla.

V celé téhle době člověk se jen vzdává.

Vzdal se skoro všeho. Co mu zbývá? Hlava.

 

 Celá tato doba vizitku má zkázy,

i když člověk hledá, tak nic nenachází.

Jak když v našich zemích byli Braniboři:

Opět je zde chaos. Znovu všechno hoří.

 

 Celá tato doba zhoubný virus šíří,

viníky však nejsou žádní netopýři.

Systémový virus největší je zhouba:

Ostruhami do nás neustále dloubá.

 

 Celá tahle doba je jak vlnobití:

Marně hledat maják, který ve tmě svítí.

Ta je totiž hustá, že nic nezabliká.

Jsme jako ti herci: Sami bez publika.

 

 Celá tato doba podlamuje zdraví:

Zaváže nám ruce. Roubíky nás dáví.

Nakonec nám oči černá páska kryje.

Můžeme jít padnout. Kočí zvolá: „Hyjé“.

 

 Z celé této doby poučení plyne:

Mlčení má v sobě buňky rakovinné.

Byť je velmi pozdě, musíme se vzepřít.

Jinak, co nás čeká, zakvičí nám vepři.

 

 

---