Oblast 51

Kolem zavírací hodiny se ve většině restaurací schyluje k hlubokomyslným úvahám o smyslu života, zakřivení časoprostoru a významu jsoucna. Taktéž akademické spory ohledně podomácku spuštěné jaderné fúze, či výskytu sněžného muže nebývají výjimkou. Nejčastěji se ovšem probírají záležitosti spojené s možnou kolonizací naší planety.

„Myslíš si, že k nám mohou přilétat mimozemšťané?“ zeptal se po desátém pivu docent Teodor Chytrísek svého nejlepšího kamaráda profesora Vojtěcha Jebavého.

„Podle mě jo,“ držel s ním krok v pivech jeho kamarád, jelikož slavili jeho narozeniny. „Mohli by přilétat v létajících talířích a přistávat hned tady mezi vidličkou a nožem,“ škytnul. „Taky by neškodilo, kdyby měli na palubě nějaké vepřo knedlo zelo.“

„Nedělej si z toho srandu, mluvím vážně,“ pokáral ho těžkým hlasem Teodor. „Včera jsem viděl nad lesem podivné světla. Kdo ví, co to bylo. Vypadalo to dost parapsychologicky.“

„Mohli to být klidně i duchové mimozemšťanů,“ opáčil vtipně podnapilý Vojtěch. „Pak bys to měl parapsychologicky s plnou parádou, mimozemšťané i duchové dohromady.“

„S tebou je radost vědecky diskutovat,“ pochválil ho docent a objednal další piva. „Že mám pravdu?“ obrátil se na hostinského Kulhánka, který jim mezitím briskně přinesl další dopředu načepované korbely.

„Je rozhodně divné, že se nepokoušejí o klasický kontakt pomocí staré dobré verbální metody,“ pokoušel se zapojit do hovoru. „Místo toho nás jen unáší a zavádějí nám do análu jakési sondy. To mi přijde jako hodně divný způsob komunikace.“

„Ty tomu tak rozumíš!“ utřel ho profesor a náhle spadnul ze židle.

„Možná jsem jenom obyčejný hostinský,“ pokoušel se mezitím argumentovat Kulhánek, „ale třeba se s námi pokouší komunikovat na jiných frekvencích, než jaké jsme schopni vnímat.“

„To je možné,“ opáčil profesor a ztěžka se zvedal se země. „Překonali půl vesmíru, ale frekvenci mluveného lidského slova neodhalili. Mimochodem, včera jsem v autě slyšel na frekvenci 97 FM mluvit takového debila, že jsem se skoro naboural. Určitě to musel být mimozemšťan.“

„Třeba byl z jiné dimenze,“ vstoupil jim do toho pan docent. „A o čem ten chytrák mluvil?“

„Že jen v naší galaxii je 250 miliard hvězd a pravděpodobnost mimozemského kontaktu je devadesát devět procent.“

„Takže jakmile se tady objeví malý zelený mužík, je to na devadesát devět procent mimozemšťan, co?“ zasmál se docent.

„Nebo na jedno procento vodník,“ doplnil ho hlubokomyslně profesor.

Po dopití posledního piva pak společně vyrazili ke svým domovům, připravit se na zítřejší přednášky.

„Ti pozemští akademici jsou hrozní pitomci,“ odeslal večer pravidelné hlášení pan hostinský pomocí neutrinového vysílače na svou planetu. „Odhalení ze strany vědců je vysoce nepravděpodobné. Úspěšnost kolonizace odhaduji na základě zkoumání psychiky pozemšťanů na devadesát devět procent. Sami si to takhle rozhodli.“