Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVietnam 1967
Autor
PavelK
zabít člověka
ne, to fakt nedokážu –
jen rákosníka
20 názorů
Zasáhlo mě to. Pokud jsi nečetla Aškenazyho Černou bedýnku, velmi velmi doporučuju! Jsem si jistá, že budeš nadšen. Pěknej den a.
Díky moc annnie. Našla si to správné slovo "sarkasmus" a celkově pěkný komenrář.
Dales:
Velmi výborný, silný, byť pro část čtenářů (jak zřejmě vidno výše) je možná těžký pochopit sarkastickou optiku, s níž je to nazřeno. Tip! a.
Já to s dovolením převedu trochu někam jinam:
K tchyni poklekám
med kolem huby mažu
saň z Rakovníka
Nejak ušlo, že "podľudia" tu už historicky boli a niekdy nie je problém určiť, ktorá časť obyvateľstva na zemi je podľud. Mimochodom boli sme určení na vyhladenie /krásny výraz/ aj na území Čiech a Moravy.
A ako dielo je to na hovno - ako literárne, tak človečensky. Je mi ľúto, že tu nie sú niečo ako palce na dol, alebo záporné hodnotenie a málokedy by som to použila.
Radovan Jiří Voříšek
23. 04. 2021jo, takhle to funguje se svědomím, trefné dílo
Byl to voják, takže je otázkou, do jaké míry k tomu přišel sám. Všechny armádní velitelské sbory na takové věci určitě pamatují.
Jitko vůbec nemáš žádný důvod se omlouvat. Literární server vnímám hlavně jako prostor pro diskusi o dílech.
Tak nějak se mi to vynořilo. Inspirací byla především otevřenost jednoho amerického veterána, který mluvil o tom, jak je těžké zabít člověka a že to bylo mnohem jednodušší, když vietnamce viděl jako nějaké podlidi. I ti co zabíjejí jsou často obětí války v tom smyslu, že je ty činy nadosmrti poznamenají. Text je postavený tak aby šokoval. Dá se uchopit z různých směrů, jako vcítění se do toho válečného veterána, nebo jako nedořečená myšlenka, jak bych já zpracoval fakt, že na rozkaz někoho zabiji. Podobné je to asi ve všech válkách. Pohled na nepřítele jako na morálně nižší bytost usnadňuje zabíjení. Senrjú proto, protože se orientuje na člověka a bohužel není to jen humor co kolem sebe člověk šíří. Možná to je jako senrjú na hraně, ale využívám větší benevolence u senrju než u haiku.
Přemýšlím nad textem...proč užití ich formy, když reflektuje viděný seriál. Jestli z hlediska "senrju"? nevzít z jiného úhlu. Omlouvám se za dotaz.
Tak nějak to chodí, proto jsem se tolik stavěl k dehumanizačním tendencím v příspěvcích, řekněme, Magdalene i jiných... (Ten přerod z člověka na rákosníka může být navíc občas poměrně rychlý)