Jitka Muhamad Bochánková

Jitka Muhamad Bochánková byla fanatická členka skupiny Mawjudat 'iilaa al'abad (Existující věčně). Se svým manželem se seznámila při práci na marihuanové farmě. Přihlásila se na inzerát: „Hledá se zemědělská laborantka se zaměřením na vědecké pěstitelství, výhodou klid na izolovaném pracovišti.“ Po odpovědi na inzerát strávila dva roky ve sklepě odlehlé vědecké usedlosti zaléváním sazenic marihuany. Když jí po dvou letech konečně šéf pustil na světlo, byla už těhotná a zfanatizovaná.

„Kde jsi byla celé dva roky, dceruško?“ zeptala se jí starostlivá maminka, kdy ji hodná dcerka přišla po dvou letech navštívit na rodinném statku. „Už jsme se s tatínkem začínali bát. Ještě rok, nebo dva, a zašli bychom na Policii.“

„Maminko, mám skvělou práci,“ chlubila se Jitka. „Jsem vědecká laborantka!“

„A proč jsi tak bílá?“ podivila se maminka. „Máš skoro průsvitnou kůži.“

„To bude od těch zářivek,“ odtušila dcerka. „Pracuji v podzemní laboratoři při vývoji rostlin s obsahem tetrahydrokanabinolu.“

„Ty jsi moje chytrá holčička!“ zaradovala se maminka. „A co to vlastně je?“

„Jsou to dvoudomé byliny se vzpřímenými lodyhami. Lodyhy jsou vysoké okolo dvou až tří metrů a jsou v horní části větvené. Listy jsou dlanitě složené se zubatými čárkovitými žilnatými lístky. Stopkaté samčí květy jsou uspořádány do lat, samičí úžlabní květy jsou přisedlé. Jsou to rostliny větrosnubné. Plodem je jednosemenná nažka. Hlavní kořen je vřetenový s mnoha postranními kořínky.“

„No dobře,“ pousmála se maminka. „Ale co to vlastně je?“

„V podstatě tráva, ganja, čudka, čili skunk,“ nabila si v klidu její hodná dceruška šlukovku. „Dáš si?“

„Ale Jituš, vždyť jsou to drogy,“ lekla se maminka.

„To nejsou drogy!“ poučila ji Jitka. „Je to fath aleaql, otevření mysli! Vaše nevěřící generace to nemůže chápat, protože nejste tanwir, osvícení!“

„Jitunko, možná by ses neměla stýkat s tou afgánskou komunitou,“ chytila ji za ruku maminka, „vždyť oni jen pěstují a kouří marihuanu.“

„To je hrozný předsudek!“ okřikla ji dcerka. „Proč si vy bílí pořád myslíte, že Afgánci jen pěstují a kouří Cannabis sativa a že nic jiného neumí? To přece není pravda! My pěstujeme i Cannabis india a tím se lišíme!“

„Je mi do pláče,“ zavzlykala máma.

„Tak promiň, maminko,“ opáčila Jitka. „Musím už zpátky do laboratoře.“

„Myslíš zpátky do toho sklepa?“ pochopila všechno maminka. „Tam většinou bývají ty vaše laboratoře schované, než dovnitř vtrhnou policajti.“

„Klídek, mámo,“ zasmála se Jitka. „Je to oficiální etnická laboratoř, odebírá od nás i starosta. Nikdo si netroufne osočit naši kulturní jedinečnost. Tak já už raději vyrazím, mám vycházku jen do pěti.“

„Jituško, počkej, mám pro tebe čerstvé mléko, dnes nadojené od kravičky,“ volala za ní maminka.

„Mámo!“ opáčila Jitka s překříženými prsty. „Kravičky už dávno nejsou Bio, to ví každý! Kdo ví, co žerou s tím západním šrotem za éčka! Navíc je tady všechno plné těžkých kovů. Už dávno piju jen vývar z ganji a jsem barid, v pohodě.“

„A neublíží to miminku?“ vyděsila se maminka, když viděla její kulaté bříško.

„Žádný strach, bude to kluk, těm to nevadí,“ zasmála se Jitka. „Už má i jméno, Muhamad Afgán Třetí a tráva jim už v děloze jen propívá.“