Oči

Ale Benetko, co to zas plácáš? :) Za KRÁSNÉ děkuju a přeju krásnej den. Pá a.

Cassy a Pavle, vaše komentáře se tu vedle sebe vskutku pěkně sešly!!! Anna moc děkuje, udělaly jí velkou radost. A bude moc ráda, pokud se podíváte na Osmnáctý údiv Anny (jen co se dostanu k PC a vložím to na písmák :)). Hodně by mě zajímala vaše reakce - jak vnímáme ten posun mezi těma dvěma texty. Ale nebere to, prosím, jako že vám říkám, co máte číst nebo že vás snad dokonce nějak úkoluju. Be free, please! Díky moc a.

"Jáko je ve žluti Vždy pžítomho světlo, tak se dá říci, že v modři je vždycky přítomho něco temného. ...tak se rádi díváme na modrou barvu, ne protože na nás doráží, nýbrž protože nás táhne za sebou."(Goethe, Smyslově-morální účinek barev)

O té doby co jsem to četl, už nevidím modrou oblohu, nýbrž nekonečnou dálku. Modrá by se dala také přirovnat k jangu, hnědá zas svou pokorou k jinu.

některé verše jsou tak přirozené povědomé jako by existovaly od nepaměti...jde jen o to kdo ve správný okamžik natáhne ruku a utrhne je ze stromu který se rozvětvil nad námi...

Kamamuro, vůbec se nebráním jakýmkoli asociacím, naopak. Ba ani víceméně jakýmkoli interpretacím. A za ty obrazy, který vytanou čtenáči na mysli (byť jsou často asi hodně jiný než moje obrazy) jsem velmi ráda. Je to prostě nekonečnej koloběh inspirace. Takže tvůj horror mě jen překvapil, ale taky velmi pobavil. Ta řečnická otázka byla skutečně míněna naprosto jako vtip :)

Já taky moc netoužím svý texty vysvětlovat, ale úplně se tomu nebráním. Koneckonců sama někdy potřebuju k některýmu dílu klíč...

Myslím, že si rozumíme. Díky. Měj se strááááááááááááášně... pěkně :) Pá a.

Aru, neboj... Jde o aktualizaci a la annnie :)

to není třeba, každej to vidí jinak ;)

Milane, , black, supizme, Evženie, děkuju. Jsem moc ráda, že jste se dokázali ponořit!

Aru, ty sképtyku! Možná sem kvůli tobě hodím "aktualizaci"... Uvážím to.

Kočkodane! Věčná škoda, že se zde netlaší redaktoři ve frontě - zbledli by nad tvou zasvěcenou kritikou závistí! Díky. Navždy vděčná...

Kamamuro, netušila jsem, jaký asociace může tenhle text navodit. Tak teď nevím: mám psát dál - nemám psát dál :) ??? Horrorrrr...

Safiáne, možná se mi to nepovedlo, jak jsem chtěla... Nebo prostě mluvím jiným jazykem, než kterej ti zní libozvučně. Tak či tak díky za komentář! Měj se pěkně.

Lucie, velmi oceňuju tvou upřímnost. Díky.

Štírko, ano, moc děkuju za "epilog" k mý básni. Přesný!!!

Dievča! Bowie a malamut??? To bys snad měla zpracovat! :) Hele, ségra, udělej tóó, jóó? :)

Moc ráda jsem s váma všema chvíli pobyla. Merci beaucoup a.

To je pěkné.

obohacujúca výmena ... a pripomenulo mi to oči Bowieho a istého malamuta 

A bez Vesmíru - kam umístit nebe? Bez Nebe zase vesmír prázdně zebe...umět se dívat a cítit a vnímat... pořád...

Líbí se mi poslední dva veršíky. Ale myslím si, že máš i krásnější verše. 

Celek vyznívá ploše. Některé verše jsou navíc nebo, lépe řečeno, nejsou ty pravé. 

Potom dívka i odraz natáhnou ruce, dotknou se, projdou sklem zrcadla a vymění si místa. Zvenku se ozývá volání: "Ako-chan, dítě naše, kampak ses schovala." Dívka odpovídá: "Tady jsem, mami, už jdu!" Vidíme jí odbíhat pryč z půdy, klapnou dveře. Obraz v zrcadle ještě chvíli postojí, dívá se skrz rám, a pak pomalu odchází rovněž do své verze reality...

Kouzelné!!!!.................*/***************

Při čtení se mi vybavil výjev jak z japonské série Silent Hill - zaprášené půdě s všmožným harampádím a vrstvami prachu vévodí obrovské zrcadlo, před ním stojí v naprostém tichu taková ta všudypřítomná japonská hororová holčička, a bez hlesu pozoruje svůj odraz v zrcadle. Záběr zblízka, kamera se pomalu otáčí kolem protagonistky, a my s úžasem zjišťujeme, že zatímco ona má oči hnědé, její odraz v zrcadle má oči modré. Do toho melancholická hudba. 

Annnie, očividně jsi položila základní šutřík nového básnického směru – oftalmologismu.

jen aby :D

Moc krásné !!!