Večírek exhibicionistů

Tak trochu bezděky chci začínat,

neb na pomezí balancuji rád.

Intelektuálku pózu proklínat

a celý život s gustem si s ní hrát.

Překotně se točím na té niti,

co krotké řvaní od artismu liší,

nenávidím alkoholické pití,

-jen po mně chtějte, abych byl tišší!

Příjemně rád váhám o velikosti

mé maličké magnolie v květu,

dovádím se téměř k veselosti

tím, že pomalu zabiju větu.

Tak rozběhnout se a z lomu skočit zkus,

vždyť chytrost je jen přerývavý hnus.