Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Tortill s kladivem za pasem nesl hrdě Ërlli z domu věčných hrůz, takový silák byl, i když Ërlli byla snad o něco drobnější. Jeho milá jistila mu zadek, bylo uvnitř smělců pár co vzplanuli touhou jara. Ërlli pootevřela oči, aby uviděla svého hrdinu a zachránce, ale to bylo vše, protože Tortill už byl zadaný. To věděla, sama mu cestu ukázala, ačkoli kdyby mohla ho ukradnout pro sebe, jistě by se ho zmocnila.
Hospodě už nevěřili, nešli do domu neřesti, laciných drinků a podezřele zdvořilých hospodských, zachraňujících své hosty před nezdvořáckou sebesmrtí. Vydali se do lázní a to natura-lázní, ty se jim zdáli zcela bezpečné, ačkoli oblečeným se dával přísný zákaz vstupu i nahlížení. Odložili si zde i onde to co jim skrývalo jejich vnady, i když Ërlli museli trochu pomoci, přece jenom se po celodenní párty ještě trochu motala. Když se odzbrojili ze šatů, práskli dveřmi skřínky a klíč vyměnili za náramek, však jeho ztrátu by trpce litovali, hlavně Tortill pro jeho zlaté pruty, kterými obvykle platil. Na Tortillovu milou nikdo nezíral, však krásek tu bylo dost, za to Ërlli oči přecházely a sama k zahození také nebyla. Tortill s družkou se hodili do sauny, bez toho prostě nemohl být a kdekoli byla nějaká sauna na blízku musel tam jít, i kdyby to znamenalo pozdržení cíle od cenných pokladů z nitra tajemné země. A krom toho se mu stejně takové poklady válely všude doma.
Ërlli si zatím sedla stydlivě na kraj bazénu a pozorovala. A bylo co! Všude jak vorvani se převalovala těla draků - jedno, dvou, i tříhlavých, dále obrů, trollů, nymf, sirén, víl, elfů, skřetů, skřítků, trpaslíků. Upíři též zašli se trochu pocachtat, snad i nějaký démon, či duch co chtěli do svých pórů něco vody nasát. A pár bohů i hrdinů by se také našlo. Lidé tu ovšem chyběli, byli od přirozenosti tuze stydliví, někteří až tak, že raději chodili v pytlích, aby nebyli vůbec vidět. K Ërlli, která si levou rukou jemně zakrývala, jaksi tento, hrudník! A měla nohu přes nohu, přisedla si k ní, a jak s představení se bylo možné usoudit - Mjørin, kráska ze starého rodu, nebetyčně bílé kůže tak, že ji Ërlli hltala očima. Ërlli ačkoli královnou bývala, teď začali červenat uši, jak se styděla. Mjørin to neuniklo a lehce se uchychtla, víceméně do ruky. Naštěstí Ërlli zaujalo v té chvíli počítání dlaždiček v podlaze. Mjørin se jí poté lehce dotkla rukou na rameni. Dál ovšem už nešmírujme ty dvě.
Tortill se svou bohyní zatím byl rozvalen v sauně s nohama na kladivu - to není součást oděvu. A tuze si pochvaloval saunění. Zato jeho milá prskala, že je jí vedro jako v Řecku a soustředila se při tom na kapku potu, která ji jela po nose. Tortill si vzdychnul co nejtišeji to šlo, chňapl kladivo a vyrazil v oblaku páry ze sauny ruku v ruce s družkou, cestou poklábosili s pár bohy i s těmi ze starých říší, však to ke slušnosti patří. Když došli k hlavnímu bazénu, zpozorovali ty dvě a Tortill nenápadně přesunul kladivo před sebe v předstíraném opírání. Mjørin vykouzlila nádherný úsměv, Tortillova družka se při tom možná mírně nahnula, zatímco Tortilla její zoubky vyváděly na ní ze všeho nejméně z klidu a raději stiskl pevně kladivo a otřel si čelo, jistě ještě ze sauny. Zatímco Ërlli celá uchvácená zírala na Mjørin a žádná řeč s ní nebyla.
Jak už to tak chodí, některým stačí hromádka - vidím tě Tortille - a jiní chtějí svatbu. To byl případ Ërlli a Mjørin. Tortill za Ërlli napsal jejím rodičům, protože by se k tomu nikdy sama neodhodlala. Byla to nádherná svatba, všude mraky květin, až zmatené včely si začaly nedaleko stavět hnízdo a víly se opájely svěžím nektarem. Jörlli se na dceru nezlobila, sama měla dříve krvavou cestu bojů, před kterou opustila rodinu, Tortillovi ale byla vděčná za pozvání. Hostů na svatbě jako much a příbuzní páru, tak vzdálení, že se někteří zamýšleli, jestli se nepřišli jen zadarmo nažrat. Pár oddávala sama Tortillova bohyně, protože to bohové mohou a sama Ërlli si to moc přála. Hostina byla obrovská zřanice, stoly se prohýbaly pod roztodivným jídlem z mnoha různých světů. V jednom momentě, snad jak Mjørin držela špatně vidličku, nebo víno bylo kyselejší než obvykle, zadívala se hladově na číšníka, který stál kousek od ní a kousla ho do krku. Tortill nad tím mávl rukou, že personálu mají dost a Mjørin si utřela spokojeně krev z už tak rudých rtů. I vy děti, až budete pořádat oslavu, pamatujte, že někteří vaši kamarádi mohou mít malinko zvláštní choutky a nezapomeňte na ně.
a tie obalamutené včeličky v kvetinových mrakoch ... dúfam, že včelia kráľovná zvážila situáciu, veď v svadobnom chaose sústrediť sa na znášanie medu je takmer nemožné a ustúpila s rojom do divočiny
„Zato jeho milá prskala, že je jí vedro jako v Řecku a soustředila se při tom na kapku potu, která ji jela po nose. Tortill si vzdychnul co nejtišeji to šlo, chňapl kladivo a “ – tak tady jsem se leknul, že s ním chtěl zastavit tu kapku... (hodně ve stylu medvědí služby = zabití vosy lopatou)
jsou tam teď dva pevné páry, Tortill s bohyní, jako Mjørin ho přitahuje, o tom žádná, ale má přítelkyni mocnější, než on. a Ërlli a Mjørin.
u Ërlli, tos vystihla, jsem si nebyl jistý, jestli je člověk, nebo co je, ale jelikož je sama valkýra - v minulém díle definitivně potvrzeno rozborem krve, tak ona není člověk, je něco jako malá bohyně, nebo strážný duch, něco v tom smyslu, takže Mjørin ji krev nepije, ani nikomu z tý party, to nejsou lidi :)
buď jsem blbá nebo mladá nebo obojí....tyhle tvoje fantasmagorie musím chca-nechca číst dvakrát....Tortill a jeho milá k tomu Ërlli...to je ruská trojka.....když k tomu připočtu Mjørin...je to švédská čtyřka.....žranici rozumím....proč koukala na číšníka asi taky.....ale proč se nechává vysávat Ërlli?????....ještěže má Tortill to kladivo...:-)))))))))))))))))))