Chladné léto

Nebe bylo vysoké a bez mraků, ale přes to bylo vcelku teplo. Právě začínalo léto, nebylo jako ta ostatní léta, co jsem zažil, tohle bylo mnohem hlubší a zajímavější. Ta hloubka byla úplně cítit, skoro se dala nahmatat.
       Stál jsem na sídlišti. Velice se podobalo tomu kde jsem žil, ale bylo jiné. Vlastně to bylo to samé sídliště jako doma a přes to bylo jiné, takové čistší s něčím uvnitř. Stál jsem tam sám. Ani jednoho člověka, ani jeden automobil jsem nezahlédl. Přes to jsem si nepřipadal osamělý nebo opuštěný, naopak cítil jsem se v pohodě a uvolněn, pln různých pocitů z toho jak mne obklopovalo hluboké ticho a klid. Příjemné ticho občas přerušované tichým šelestěním listů pohupujících se v mírném vánku. Zaposlouchal jsem se do něj a uslyšel z dáli slabé šumění moře. Odtud jsem moře ještě nikdy neslyšel. Podíval jsem se směrem ke vzdálenému pobřeží, ale moře jsem nezahlédl, vlnilo se příliš daleko než abych ho mohl spatřit. Viděl jsem sice dál než obvykle, ale moře zůstávalo mým zrakům stále skryto.
       Celá scenérie těch tichých zvuků a pocitů na mne působila trochu sladce a přitom trochu pochmurně. Všechny ty pocity se mísily a vytvářely nádhernou zajímavou uvolňující atmosféru doplňovanou sytým vzduchem kolem mne. Ten vzduch připomínal spíše vodu a čeřil se každým mým pohybem, pociťoval jsem jeho váhu na svých ramenou.
       Usadil jsem se do suché trávy a vychutnával hloubku tohoto léta.Toho chladného léta. Na Marsu jsou všechna léta chladná.

---