Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secestou
Autor
lopl
pěšinky víc roztržené
než vyšlapané
drozd uprostřed cesty
může už jen
zvednout hlavičku
z horkého asfaltu
a položit ji zpátky
už nezazpívá
jak to bolí
a kde má hledat
koruny stromů
nakyslé, zelené obzory
brzy opadnou
sychravými jitry
ať se vypoví
všem holým větvím
o štěstí
samotě co nezahřeje
zlomené křídlo
dnes večer hvízdá
potichu a sám
než půjde spát
5 názorů
Radovan Jiří Voříšek
08. 05. 2021ok
Já dávám bod, u mě je umění všechno, co autenticky rozhýbá pocity - stačí, že třeba jen autorovi. Forma je vedlejší, ačkoliv elegance vlastní řemeslnému umu má hodně co do sebe. Čím víc člověk píše, tím je lepší, pokud dává jen trochu pozor!
Děkuji, dalo by se říct i asociace, ale určitě to není snaha o něco literárně-konkrétního. Pro mě to jsou pocity a obrazy, taková koláž abstraktních dojmů bez důrazu na celistvost nebo jednotné sdělení.
Radovan Jiří Voříšek
08. 05. 2021celkové sdělení je vcelku odhadnutelné, v průběhu býsně není poznat co k čemu patří - např. jestli zlomené křídlo hvízdá, nebo samota co nezahřeje zlomené křídlo
Pak mi nesedí horký asfalt, kde vyprahlý drozd hyne, ale sloka začíná pěšinou a cestou, kde se náhle objevuje rozpálený asfalt a vyprahlé horko bez korun stromů.
Avšak poté se mluví o zelených obzorech a sychrabých jitrech.
Z těchto důvodů se mi dílo jeví rozhárané, s vnitřním nesouladem.
Zdravím. Mohu se zeptat jak vzniká takovéto dílo? Paracujete s asociacemi? Je to krásné, něco podbného se mi nikdy nepodařilo napsat. Já umím jen ty rýmovačky ;)