Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBludička mámivá
Autor
taktedy
Mateš mne touhou ve verších,
líbezné tóny znějí z nich,
okouzlí, rozplynou se hned,
žízeň ulpívá na mých rtech.
Jakkoliv slova mohou hřát,
vyhasnou, zato nastokrát
kabátků, čepic nemaje
milého náruč zahřeje.
Opravdu – kde blízkost není
schází smysl pro toužení?
Vzdálená tolik jsem ti já,
bráním se, a přec podléhám
přání býti dotýkána,
dlaně vyslat do neznáma,
projít se místy, kam se smí,
ať neublížíš, nezraním,
prsty nohou hladit mými,
bdící k sobě tisknout klíny,
ne slovy, touhou z doteků,
té z Kapuletů, toho z Monteků.
4 názory
Radovan Jiří Voříšek
10. 05. 2021na rýmech by se dalo ještě zapracovat: nemaje - zahřeje, hned - rtech - ne moc čisté, ne moc zvukově malebné
doteků - Monteků naopak výborné
Předposlední sloka je výborná rytmicky, ty dvě trocheje následované dvěma jamby, hezký!, ... ale škoda rýmu: kam se smí - nezraním - který prostě kazí dojem
PS z komentáře Litartse si nic nedělej
Mně to omšelé nepřijde. Ti Montekové a Kapuleti na konci mně nevadí, možná pro někoho by bylo dobré tam přidat nějaké vysvětlení, proč ti v básni nejsou spolu.
Je pravda, že rýmy jsou nepřesné, měly by to být smíšené verše.