Mňaukí... díl šestý

Ťapšlap se nemohl přestat dívat do jejich očí. Ta blyštící se jiskra v nich byla tak silná, že se jen obával, aby ho nezačala honit. Ale to se asi nestane, protože byl sám omámený, nebo možná i trošku vypadá, jako kdyby se právě bouchl do hlavy. Přesně tak se i cítil. Terka se na něj neustále dívala, to jsou přesně ty upíří triky, které tak ráda praktikovala. Najednou oběť Terky něco ucítila v malých myších kalhotách...  a věděla i co to je. „Takového poseru nechci!” vykřikla na něj a on pelášil úplně stejně jako Kššc, do města. A tak končí shledání se s myšoupírkou.

„Snad už ji nikdy neuvidím. Teď už jen najít toho Kššce a pěkně mu vytmavit ten dopis pro Mňaukí.” říkal si zadýchaný Ťapšlap. 

Jen co vběhl do města uviděl Kššce jak leží jako rozpláclá žába na silnici a sluní se. Také měl v ruce poslední kousek sýra, díval se na něj tak lítostně, že ani sám Ťapšlap neměl na to, aby mu řekl, co to vyváděl. Pomalu tak došel k němu a povídá: „To se nám ta naše cesta do světa pěkně zkomplikovala.” 

„Jeee, kde se tu bereš? Já už myslel, že tě ta skoro upírka sežrala.” pozdravil ho s údivem.

„To víš, mám své tajné zbraně a naděláno v gatích.” v jeho hlase byl slyšet smích. „A co měl být ten dopis pro Mňaukí? To bys jí vážně udělal? Ještě abych byl psycholog… Nestačí, že jsem vůdce výpravy? Teda na Dračí výpravu nemám, ale i tak si myslím, že jsem dobrý.” zeptal se ho ještě a přitom se chválil.

„Samochvála smrdí, Ťapšlape! Celý dopis i to s Terkou nebylo pro mě, byl to omyl. A musím ti říct, že pořád stojím o moji Nikonocelínu… Ach, jak ta je krásná, když se směje... A ty její ďolíčky ve tváři.” rozplýval se.

„To vážně? Ale teda nevím, jestli ona pořád stojí o tebe, podívej!” ukázal na tyč, která podpírala stánek vedle.

„To neee, její rodina vyhlásila konkurz na nápadníky. Prý, že zvítězí jen nejbohatší. Vždyť jsem jí slíbil, že si ji vysloužím já. To je teda pěkný podraz. To je konec...” pověděl a se vzlykem spolk poslední sousto ementálu.

„Musíš si ji získat ty a hotovo! Co třeba se převléct za chrabrého myšáka Sýrouše, který si ruku Nikonocelíny zaslouží.” A to byl nápad, který byl doopravdy k sežrání. Už už vymýšleli, jak celý tento plán zrealizovat. „Na plakátu stojí, že se to koná už zaaa...  čtyři dny!” řekl vyděšeně Kššc alias myšák Sýrouš. 

„To stihneme, musíme! Jen je škoda, že výprava už dlouho nepotrvá.” zamrzelo Ťapšlapa, ale zase měl rád každou dobrodružnou akci. Takže měl chuť jít i do této. „Je dobré si ale někde pořídit hodně sýru a příslušné šactvo, aby nám uvěřili. Já budu tvůj rádce, aby to vypadalo ještě honosněji.” podotkl.

„Musíme se jít někde nechat zaměstnat, jinak to nepůjde.” řekl Sýrouš nebo také ještě po staru Kššc (záleží na vás). 

A tak šli dál. Prohlíželi si různé domy, obchody, restaurace,... ale nic. Až se ozval škrtavý zvuk, který trhal až uši. Bylo to břicho Kššce. Měl strašný hlad! Je zajímavé, jak se i od tak malé myšky může ozvat takový zvuk. 

„A co tak pracovat v mlékárně Olma?” napadlo Kššce. 

„Ani náhodou! To už mluvíš asi z hladu. Ty nevíš, že Olmu vlastní jeden nehorázný člověk co všechno skupuje a ani neumí po našemu.” řekl mu na to rázně Ťapšlap, který věděl dobře o všem. 

„Jasně, tak co mamama… mám na mysli Madetu? Jsme tady kousek od Jihočech a někde jsem viděl, že hledají myšky do reklamy. Představi si, že bychom říkali to jejich pověstné:

Nenajdete ve světě, sýry jako v Madetě! 

Nebo bychom mohli říkat:

Jdeme si pro pár sýrů, abych byl s Nikonocelínou v míru!" a zasmál se.

„To nezní jako špatně! Tak honem, ať tam jsme co nejdřív! Cíl: Madeta za účelem Nikonocelína!” Oběma se rozzářila jejich malá, korálková očička a vyšli rázným krokem.

A co dělá asi Mňaukí? Ta si doma hezky odpočívá (ale je jí i smutno, tolik si to ale zase nepřipouští) a říká si, co asi ti dva v tom světě zase vyvádějí. A to ani netuší, že jen co si trošku sýra vydělají, tak je tu má jako na koni. Budou to dva fešáci Sýrouši, ale o tom zase až příště…

Sluníčko už zapadalo za oblaka a Kššcovi se zdálo, jak budou společně papat, třeba zrovna romadur… A myslím, že od toho není daleko!

Roztomilý páreček, ne? Jak říká Kššc (nebo to už možná někdo vymyslel před ním): Pravou lásku musíš cítit :)