... Pod Svatou Horou II.

Slunečné odpoledne

možná mi vytáhne pihy

a nebo zahojí ranky

ani nemrkne, jen spouští se pomalinku

jak pavouk na pavučince

a neúnavně stříbří

snad třitisícetřistatřia

třicet stříbrných

Kéž přijdou dospívánky!

Z těch jazykolamů jde smích

 

A ona jako by se usmívala

skoro šeptala, ke mně promlouvala

důstojná, hrdá, jak moc

jí chtěla bych se podobat

na tom nejvyšším kopci stát

a jen se dívat

 

Ty, Bože, nejlíp víš

snad slůvkem mi poradíš

ale teď už musím domů

naposledy se ohlédnu

s troškou lítosti

v množině tulipánů tam

kde dřív synagoga stála

Teď místo oprýskané zdi

růžově kvetou sakury

 

Hora se rozhýbala

 

Jako bych loučila se

pohladím Sv. Jakuba

Vojtěcha a taky Prokopa

vyschlé koryto Kaňky

první dva lístky Kristovy palmy

pár narcisů a hyacinty

co zdobí sousedovic plaňky

 

– to zabolí, když štěkne pes

Po mně už neštěkne

Jdu si číst Žalmy

To ještě nevím, co mě dnes čeká

jen zahledím se do daleka

 

Ty, Bože, víš...

a že jsem tak smělá

– pro víru nejdu do kostela

 

Teď Pán se postará

já počkám do jara

 

Včera je včera

dnes je dnes

a zítra?

 

My svoje víme

Tvůj návrat

oslavíme

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---