Záletník

Záletník

      Pokud byste v synonymu záletník spatřovali podobu s profesí zkušebního pilota, letce, který na nových letadlech, vrtulnících, provádí speciálně vybrané manévry, byli byste jen na poloviční cestě. Záletník je ten, co zálibně chodí na zálety. Jak se zpívá ve známé písni „Eště som se neoženil“. V jednom verši jde Donchuán s tým tretím kyjačiskom na zálety.

      Nemyslete si však, že být záletníkem neboli nevěrníkem, sukničkářem, holkařem je vlastnost bezpečnější a snadnější než zalétávat nová letadla jako zkušební pilot. Nikoliv. Takový děvkař, holkař, proutník to má někdy dokonce se svými zálety nebezpečnější než pilot se svými manévry. Kdo zkusil držet mezi nohama knipl, jistě mi dá za pravdu.

      Tak jako zkušební piloti mají testovací plán letu a předpokládané podmínky splnění úkolu, má pohotový záletník promyšlen svůj postup k dosažení výsledku. Tedy měl by mít, aby nebyl překvapen třeba předčasným návratem manžela z hospody. Zkušenosti ukazují, že záletům se věnují většinou muži. Jsou to hrdinové, tak jako piloti.

      Může se stát, že by se tomuto koníčku mohla věnovat i žena. Záletnice. Sami vidíte, že již vyslovení tohoto slova nejde zrovna dobře z pusy. Na druhé straně ovšem takový děvkař, záletník, aby měl úspěch musí k tomu mít nejen příležitost, ale přistávací plochu vybavenou pro úspěšné dosednutí. V tomto případě k ulehnutí.

      Pokud jde takovému holkaři o úspěch a úspěšné přistání, musí samozřejmě počítat s tím, že letiště nepřijímá neboli že bude odmítnut. Záleží na přístupu a vytrvalosti. Znal jsem přítele, který byl pyšný na své úspěchy a nijak se nezdráhal s nimi pochlubit.. Jeho systém spočíval v tom, že věřil na číslo deset. Obvykle na to šel, jak říkal, přímo a bez rozpaků. Oslovil deset žen, dostal devět facek, ale desáté letiště přijímalo.

      Někdy se dostane do role záletníka muž zcela náhodou. Když jsem sloužil u útvaru ve Vimperku, prodávala ve vojenské prodejně Arma, na rozdíl od vojáků roztomilá, hezká mladá Zdenička. Chodili jsme tam kupovat většinou cigarety, zubní pastu nebo žiletky. Mému příteli Vojtovi jednou večer místo žiletek podala krabičku kondomů. Spletla se. Možná. On jí krabičku vrátil a ona se moc omlouvala. Bylo jí to velmi trapné. Aby ji Vojta zbavil trémy, tak si tu krabičku kondomů koupil i se žiletkami.

      Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli. Při dalším nákupu pojal Vojta bláznivý nápad. Koupil si cigarety a k tomu další krabičku kondomů, kterou z legrace nazval žiletkami. Žiletky jako kondomy pak kupoval pravidelně a bavil se jejími rozpaky, když mu krabičku podávala. Stal se v jejích očích žádoucím milovníkem, zatímco na ubytovně se krabičky kondomů hromadily zbytečně. Vojta je dokonce nabízel za službu na rajónech.

      Zdenička už jednou ztratila trpělivost a svůj skrývaný obdiv projevila poznámkou, kolik šťastných žen asi má, když kupuje denně krabičku se třemi žiletkami. Dodala, že jedna žena by to vydržet nemohla. Uvedla tím do rozpaků zase naopak jeho. Bylo tedy na něm, aby svoji roli milovníka obhájil. Ujistil ji, že má jen jednu milující náročnou ženu, ale že by se o radovánky rád podělil i s ní. Druhý den přišla do práce v sukni, jinak vždy chodila v kalhotách. Ten večer ji ztemnělou ulicí přes park u kostela doprovázel až k domu.

      Ne nadarmo se říká, že hodní kluci většinou končí jako kamarádi. Ženy od přírody milují muže špatné, zdají se jim atraktivní a přitahují je. Francouzská psycholožka Patricie Delahaieová tvrdí, že zatímco některé ženy to berou jako hru nebo výzvu, jiné se prostě jen spálí, protože ty hodné neumí rozeznat.

      Člověk, který má mnoho milostných pletek, svůdce, přeneseně přelétavý jedinec podoben motýlu, obšťastňující několik milenek současně, který si libuje v milostných dobrodružstvích, je vlastně k politování. Někteří dokonce nad takovým výkonným milencem lámou ruce. Snad proto, že neví o působení přenosu informací. Jenže ženy mezi sebou nehovoří jen o dětech, receptech a módě. Své zkušenosti si dávají k dobru i o potencích nápadníků. Ten, o kterém zde mluvím je Vojta. Děvkař. Dostal se k tomu zcela nevinně, ale zaslouženě.

      Po návratu do civilu jsme se vrátili do svých zaměstnání a naše přátelství pokračovalo tak jako před vojnou. Jen s Vojtou se stala změna. Již neměl tolik času na naše setkávání u svaté Anny na kvasnicové desítce, dokonce přestal docházet do sokolovny na cvičení. Cvičil na jiném nářadí. Svěřil se mi, že má teď tolik fušek, pracoval u družstva jako kladeč podlahovin, že už ho to zmáhá. Jsem samá baba, přiznal se. Dokonce věděl, která to způsobila.

      Jedna zákaznice, kterou nechtěl jmenovat, ale prý ji znám, o něm roznesla, že je strašný kanec a že z ženský dokáže udělat sopku s výbuchem a lávou až za krkem. Chtěla se mu prý pomstít za to, že se jí odmítl věnovat. Tomu jsem se nedivil. Traduje se, že odmítnutá žena je horší než vyhladovělá vlčice. Co jsem měl s jeho problémy společného? Požádal mě totiž, jestli bych mu při jeho fuškách pomáhal. Myslel tím pochopitelně nejen linoleum. Zachraňovat někoho předpokládá, že napřed zachráníte sebe, pak můžete pomáhat někomu jinému, je to, jako nasazovat masku v letadle při stavu ohrožení, napřed sobě, pak sousedovi. Nejsem žádný svatoušek a přiznám se, že nabídka to byla velmi lákavá. Na rozdíl do Vojty, který byl ještě svobodný, nezadaný, já byl již ženatý. Docela dobře ženatý a nijak jsem nestrádal. Přece jen jsem se rozhodl Vojtovi pomoci.

      Sám jsem se zachránil. Vymluvil jsem se snadno. Mám žárlivou ženu a nechci se vystavovat osudu, jaký potkal Vávru. Vzpomněl jsem si na kamaráda z našeho družstva požárníků Felixe Trubače, který měl rád lehčí ženy. Jeho chybou bylo, že se pořád ženil, i když to o sobě věděl. Samozřejmě, že žena chce mít doma muže, který ji miluje. Její chybou je, že se dostatečně nepoučí a vezme si záletníka. Trochu to připomíná návyk mnoha žen kupovat si menší šaty s nadějí, že zhubnou. Nikdy se to nepodaří, ale příště si zase koupí o číslo menší.

      Felix, jak jsem zjistil, byl zrovna rozvedený a jako Vojtův pomocník se mi zdál nejvhodnějším kandidátem. S návrhem kupodivu hned souhlasil a Vojta byl zachráněn také. Jejich spolupráce měla úspěch a dařilo se jim. Až na jeden podvečer. Na stanici k nám přišla, spíše přiběhla, ustaraná paní a sháněla se po panu Přemkovi. Trochu jsem se zarazil, protože jsem ji neznal, ale představil jsem se. Má prý vyřídit, abych pro Vojtu přijel s žebříkem do Holubovky vedle trafiky, je tam na balkóně.

      Bylo mi jasné, že Vojta je v maléru a musím pro něho dojet. Nastartoval jsem erenku s vysouvacím žebříkem a vyrazil do Holubovky. Nehoukal jsem, naopak jsem se snažil být co nejméně nápadný. Naštěstí byla trafika s balkónem jen o dvě ulice dál a světlo pouliční lampy sem příliš nedosahovalo. Zdola Vojta vidět nebyl, ale jen jsem vysunul žebřík k úrovni zábradlí, zahlédl jsem Vojtu, jak naučeným způsobem skočil na žebřík a sjel mi k nohám. Ani jsme nemluvili a hleděli co nejrychleji zmizet. Jen jsem prohodil, jestli se vrátil. Vojta řekl jen, jó. Zatím co Vojta byl docela klidný, mně se třásla kolena ještě týden.

      Obecné povědomí někdy podsouvá záletnictví i lidem úplně nevinným. Nemusí jít ani o projev žárlivosti, stačí někdy úplně malicherná záležitost. Může pramenit z vlastní zkušenosti, závisti, předsudkem nebo také pomluvou. Takovému podezření je obtížné čelit. Ještě když situace nese u postiženého všechny znaky děvkaře a svůdníka.

      Tak například. Chodili jsme příležitostně po práci společně na taneční odpoledne do Lidového domu. Někdy tři, někdy čtyři dvojice. S naší zdravotnicí Alenou jsme měli nacvičený tanec charleston, který jsme s úspěchem předváděli na podnikovém společenském večírku. Napadlo nás požádat orchestr, aby zahrál nějakou melodii na rytmus tohoto swingového tance. Brzy se kolem nás vytvořil kruh, protože jsme se opravdu předváděli s figurami, které ostatní znali jen z filmu nebo televize.

      Byl z toho velký úspěch a dlouhý potlesk. Byli jsme dost rozpačití, ale přání bylo, to musíte opakovat. Opakovali jsme to znovu jako sólová dvojice a po úspěšném tanci na náš stůl číšník přinesl láhev moselského Schwarze Katze od neznámého obdivovatele. Rádi jsme mu připili na zdraví.

      Po nějakém čase jsme na taneční odpoledne přišli se svými polovičkami. Jistěže ze slušnosti jsme vzájemně postupně provedli i partnerky svých přátel. Když jsem však tančil s manželkou a ve víru tance se přiblížil až podiu s muzikanty, naklonil se trumpetista a řekl: „Tak co, bude dneska zase paráda na charleston?“

      Ve mně hrklo a zrudnul jsem. Na dotaz manželky, co to znamená, jsem vyblekotal, že nevím, že se asi spletl. To jsem ještě netušil, že podobný dotaz trumpetista učinil i Aleně, která se také při tanci s manželem ocitla blízko podia. Ovšem on na ní vynutil přiznání, že si sem občas zajdeme s přáteli po práci zatančit. Osud.

      Milý a naprosto nenápadný, klidný introvert Václav ke mně přišel a zařval na celý sál: „Já ti dám přesčasy ty baleťáku. To si piš, že máte s Alenou s charlestonem konec!“

      Na to mi vlepil takovou facku, že jsem vyletěl ze sálu až ven ke schodišti, po kterém jsem rychle vyklusal a nečekal, že dostanu další od manželky. Naštěstí to manželka vzala jako vyřízené tou fackou od Václava a po dvou mlčenlivých dnech jsme se parádně pomilovali.

      Nevím, jestli jsem stvořen pro zálety. Doposud bych se spíše uplatnil za kniplem než jako svůdce. Ostatně, žena, když přijme výzvu, hraje stejnou roli jako muž, kterého svádí. Myslí si, se mnou to bude jiné, při tom neví, co chce, ale řekne si já mu to ukážu. Přesvědčuje sama sebe, že milostný vztah bude fungovat i když je to třeba u mě předem ztraceno. Je to podobné, jako se snažit přimět zelináře, aby pěstoval banány.

      Pokud testovací plán nevyjde a pilot nedokáže odvrátit katastrofu, musí se rozloučit s letadlem nebo se životem. Podobně i záletník se loučí s milenkou.