Rok života

Přišla mi do života s jarem

kdy v každém parku hrály smyčce

nosila perly po babičce

a slunečníkem kryla tvář

šaty ty měla z bílé krajky

a saténové střevíce

líbila se mi nejvíce

když vítr vál a její vlasy

tak lehce, pramen po pramenu….

Na barvu těžko zapomenu

zlatou jak zralá pšenice

V létě chodila dolů k řece

byl jsem jak její věrný stín

mým vyznáním se jenom smála

a její smích, ten jeden z mála

zvonil jak zvonky v loretě…

Bude tak zvonit po létě?

Pak přišel podzim, plískanice

složila šaty do krabice

že je jí zima, že chce spát

Když potom řekou táhly ledy

to jsem ji viděl naposledy

tak bledou, smutnou měla tvář

a věřte mi, že vypadala

jako by vážně jenom spala…

Na krku perly po babičce

a z hustých vlasů svatozář