Mňaukí...9. díl

Kššc...ach promiňte, teď už vlastně myšopán Kššský, vévoda Jindřichohradecký z Plané nad Lužnicí...a vrchní komoří Ťapšlap mají dobře našlápnutu k závěrečnému průchodu vítězným obloukem. Uvidíme, jak vše dopadne.

Kdo poctivě sledoval celý děj, určitě se ptá, co se stalo s myšoupírkou Terkou.

Tak se tedy přesuneme v čase a prostoru....

Terka si uvědomovala, že ty myšokluky hodně potrápila. Stála zamyšleně v gotickém portálu svého hradu. Bylo jí smutno a zima. Přitáhla si sametově černý kožíšek a vzdychla: "Já už tady budu navždycky sama." V čumáčku jí začalo pálit. Neměla daleko k slzám.

Najednou jí nad hlavou něco přelétlo. Popotáhla a podívala se vzhůru. Na žebrech portálu uviděla...

Nevěřila vlastním očím! Seděl tam myšoupír! Ale jaký...

Černé vlasy, pod nosem tenký knírek, tělo samý sval a šlacha. Zamával na Terku a zvolal:

"Hej!  Jsem ti k službám, krásná paní...máš-li chuť a čas na vdávání!"

Terka se zapýřila a mávla packou. "Sleť dolů a pojď si se mnou vypít sklenku červeného!"

Co vám mám povídat. Byla to láska na druhý pohled. Než stačili vypít do dna byla packa v pacce. A už se plánovala myšoveselka!

A možná, kdoví, to bylo ve stejný čas, jako myšosvatba Nikonocelíny s Kššce. Ale nebudeme předbíhat.

Aha! Já jsem vám ještě neřekla, kdo byl ten svalnatý myšoupír.

Jmenoval se Gruyère II. a byl příbuzný s věhlasnou myšorodinou Addamňákových.

Takže je vám všem zcela jasné, že příprava na myšoupírosvatbu byla náročná.

Vyčistit hrad od cimbuří až po sklepy. Dokoupit židle a stoly. To by tak scházelo, aby si někdo neměl kam sednout. Vypulírovat všechno zlato. Stříbro se ze zcela jasných důvodů na hradě nenacházelo. Ještěže nemuseli čistit zrcadla. To je jasné, že na hradě žádná nebyla.

Celé tři noci psali pozvánky!

"Hlavně nezapomenout na pramyšootce Gruyèra 0.! Myšomamku Raclettu, myšootce Gruyèra I.! Jeho myšobratra Goudmeze a jeho myšoženu Mortadelicii a jejich dvě myšoděti. Myšodceru Lučiánu a myšosyna Sejrečka. Jejda! Já jsem málem zapomněl na myšobabičku Čajdru a myšodědečka Comtéého...ti jsou z matčiny strany aaa...", brblal si pod knírek Gruyère II.. Podrbal se za ušima a usilovně přemýšlel, jestli na někoho nezapomněl.

Terka byla na světě sama. Myšorodiče jí zahynuli při nočním přeletu nad Vesuvem! Myšosourozence žádné neměla. A tak byla ráda, že její láska má rozvětvenou myšorodinu.

Oznámení a pozvánky na svatbu rozeslali po netopýrech. S jedním oznámením vyslali toho nejzkušenějšího posla až do Čech. Bylo adresováno Kššcovi a Ťapšlapovi. K oznámení Terka připojila i omluvu za své chování.

Celý klan myšoupírů Addamňákových si s radostí přečetl zprávu o chystané myšoupíroveselce. Gruyère II. byl totiž černým myšákem rodiny. Honil se za kdejakou myšosukní a byly doby, kdy hrál i myšoautomaty. Byli rádi, že se konečně usadí!

Na hrad Terky se sletěli všichni myšoupíři z okolí i z daleka.  Nevěsta v červených svatebních šatech byla nádherná. I ženichovi v černém to moc slušelo.

Po obřadu zasedli ke svatební hostině. Stoly se prohýbaly pod tíhou lahůdek. Jedna byla zvlášť krásná a chutná. A vzácná!!!

Byly to hermelíny ve tvaru srdce. Sýr nesl prapodivný název. Kardiokamadet. Ale byl vyhlášený po celém světě. Nemohl tedy na této svatbě chybět!

Po půlnoci vyšla Terka na hradby. Zadívala se do dálky a

packou nakreslila do vzduchu tři myšopusinky. Popřála Kššcovi, aby byl šťastný a aby...

...také jeho láska skončila Happy-myšo-endem!