Rarášci a draci VIII

Den po bujarém grilování zavládla na zámku poklidná atmosféra. Urození pánové vyspávali kocovinu, jejich dámy se za svítání potají vracely od zbrojnošů, a když to viděl větrný kohout, raději si netroufl ani vrznout, aby to nebylo chápáno jako nápověda.

„Hans, poslouchej!“ oslovil král svého správce, když mu kolem poledne přinesl pantofle a ranní doutník. „Zdá se mi, že královna má lepru.“

„Cože?“ vyděsil se správce. „Jak jste na to přišel, Vaše Výsosti?“

„Sledoval jsem ji včera na tom grilování a vždycky jí něco upadne,“ začal se mu svěřovat panovník. „Upadla jí vidlička, potom svícen a dneska ráno i hřeben. Četl jsem, že když má někdo lepru, tak mu často něco upadne.“

„Ale Vaše Výsosti,“ pokoušel se ho uklidnit pan správce. „Tím je míněna nějaká část lidského těla, například prst, nebo ucho. Když jeho veličenstvu upadne svícen, nic to neznamená.“

„Je to smutné, že soudíme ostatní zásadně podle toho, co se jim nepodaří,“ zamyslel se panovník, „ale takhle je to větší zábava. Mimochodem, jak si vedou poddaní ohledně monitoringu pracovních činností?“

„Zdá se, že si vedou výborně,“ informoval ho pan správce. „Až moc výborně, na můj vkus. Kdo ví, co všechno jim došlo, když objevili naše odposlouchávací zařízení. Dovolil bych si tvrdit, že začínají samostatně přemýšlet!“

„Cože?“ vyděsil se monarcha.

„Přesně tak!“ s potěšením mu nahlásil největší zaměstnanecký hřích od stvoření světa. „Je nejvyšší čas vstát z postele a dát se do panování, vaše Výsosti! Jinak nám brzy přerostou přes hlavu.“

„Souhlasím,“ přikývl král. „Máš vyprošťovák?“

„Jistě Mylorde,“ opáčil správce a pokynul rukou. Na jeho povel přineslo šest zbrojnošů vyprošťovák až ke králově posteli. Nyní se možná běžný čtenář podiví, proč by mělo nést obyčejný vyprošťovák, co je většinou vodka s džusem, nebo rajčatovou šťávou, k posteli šest chlapů, ale není vyprošťovák, jako vyprošťovák. Král byl již několik let tak morbidně otylý, že ho museli z postele vyprostit pomocí soustavy, sestávající z masivního rámu, několika kladek a páčidla.

„Výborně!“ zvolal panovník, když se konečně všem šesti zbrojnošům podařilo zvednout krále z úzké postele na nohy. „A teď těm vzpurným vzbouřencům ukážeme. Nejprve zvýšíme zaměstnanecké odvody!“

„Žádné zaměstnanecké odvody nemáme, Vaše Výsosti,“ upozornil ho správce. „Jsme jen nezisková organizace.“

„Tak dneska zavedeme zaměstnanecké odvody a zítra je zvýšíme!“ nasadil si korunu král a začal se poohlížet po žezlu. „Kde mám žezlo?“ zeptal se velitele zbrojnošů.

„Žezlo si půjčila jeho jasnost královna,“ poklekl před ním velitel stráže. „Přísahám, že nevím, co s ním chce dělat!“

„To jsou lapálie,“ rozčílil se panovník. „Ty nejprve přineseš mé žezlo a správce hned nato vydá královské opatření ohledně zaměstnaneckých odvodů!“

„Jenomže pohádkové odbory budou jistě proti,“ opovážil se namítnout správce. „Pohádkové zákony nám zakazují vykonávat hospodářkou činnost. Naším úkolem je bavit děti, popravovat drzé prince a občas vykonat nějaké kouzlo, zvyšující prestiž ušlechtilého pohádkového žánru v neustálém souboji s pornoprůmyslem.“

„Máš pravdu,“ zasmušil se panovník. „Tak je pošleme do války, to už jim napraví hlavu.“