Řetěz moci Irián 14.díl

Řetěz moci Irián 14.díl

Bylo to tak snadné. Ziel si pochvaloval výhled z křesla v kulatém sálu. Opojně si vychutnával další doušek vína, když přivedli tetu Helen. Byla to stále krásná dáma i v pokročilém věku. Byla by škoda ublížit mojí nejlepší kartě. „To jsi byl ty!“ Zlobila se. Snažila se odpoutat od mužů co jí drželi, ale každý pokus byl marný. „V mém domě by ses měla chovat slušně nebo by se ti mohlo něco stát.“ Ziel se usmál. Místo tepla z něj vycházel chlad, který mrazil. Bylo vidět jak se stráže přikrčily a to neviděli jeho pravou osobnost. Drel stál jako pevná skála. Dobře znal svého pána a těšil se z jeho úspěchů. Pomalu každým kouskem získával moc spolu s ním. Všichni muži ho uznávali a poslouchali na slovo. „Co máš v plánu?“ Paní Helen se nelekla a hrdě se postavila na odpor. „Jsi skvělá, ale brzo tě donutím klečet a prosit. Chci, aby tvůj syn trpěl. Trpěl stejně jako já.“ Podívala se se strachem v očích na Ziela. „To nemůžeš je to nástupce. Jeho květina se brzo otevře.“ Podívala se na Řetěz pohupující se na jeho krku. „To myslíš tuhle bezcennou věc? I bez její moci se stanu pánem města a samotný Irián uzná moji existenci.“

Sepjala ruce a tiše se modlila k Iránu. Jeho slovo bude to poslední, které bude moci rozhodnout. „Už nemáš nikoho, kdo by tě ochránil tetičko.“ Zloba z něj čišela, když říkal tato slova. „Přiveďte ho.“ Helen se dívala do dveří naproti. Ještě víc se otevřely a dovnitř přitáhli Deriána. „Tomu nepomůže ani Irián. Příště je na řadě můj bratránek.“ Jak mohl něco takového udělat. Zhrozila se při pohledu  na bodnou ránu a tělo bez života. Jak může být někdo tak krutý? „Co mám udělat? Mám si kleknout? Nebo chceš můj život za život syna? Dám ti všechno.“ Poklekla přede mnou. Cítil jsem se jako vítěz, ale tohle nebyl konec. Musím to dát do pohybu co nejdřív. „Vidíš já ti to říkal, že přede mnou poklekneš. Čekal bych, že budeš prosit o život a místo toho mi ho nabízíš výměnou za syna. Co uděláš, když ho ušetřím?“ Helen polkla a musela najít dost síly, aby mohla něco takového vůbec říct. „Uznám tě za nového pána města. Já to prohlásím před lidem.“ Z očí ji ukápla slza při vzpomínce na manžela. Další následovala a nesla vzpomínku na Krenga. Přítel a ochránce jejího manžela bránil do posledního dechu a teď měl přijít na řadu Ren. To nemohla dopustit. „Až to uděláš promyslím si tvou nabídku. Zatím jí zavřete. Budete jí střežit nepřetržitě.“ Tohle je moje první malé vítězství. Já se tak snadno nezastavím. Nakonec dosáhnu svého cíle. „Drele.“

„Ano pane?“ Co by po mě mohl chtít? Dobití domu nebyl hlavní záměr? „Poslouchej pozorně. Ručíš mi za to hlavou. Pokud něco selže podám si tě jako prvního. Musíte to tady opevnit a rozdělit si hlídky. Mám takový dojem, že až se Ren dozví co se tu stalo bude chtít zaútočit a dostat Helen ven. To si nemůžeme dovolit. Víš co máš dělat?“ Poklonil jsem se před Zielem a okamžitě se pustil do práce. Kulatý sál se za mnou zavřel.

„Ty a ty. Budete mít za úkol zabednit okna u paní Helen. Ať tam nezůstane ani skulinka a hlídejte jí. Nemůže odsud utéct.“ Poslal jsem několik lidí, aby se postarali o okolní domky a získali opěrné body pro hlídky. Dál musím pokračovat obezřetně. Zatím se to nikde nerozneslo a to je dobře. Máme čas navíc na přípravu. Další lidi budou potřeba na posílení vchodu a zadní části domů. Nebylo těžké proklouznout sem zadem o to víc je tam potřeba hlídat. Znovu jsem rozhrnul plán domu a našel několik skulinek kudy by se dalo dostat dovnitř. Dva může jsem vyslal pro zbytek, který zůstal za městem a měl hlídat sklad zbraní. Myslím si, že to právě začalo. Boj o moc.

„Paní Helen. Máte si obléct nějaké pěkné šaty.“ Podívala jsem se na nebezpečně vyhlížejícího může. Okolo sebe měl poskoky, který mě doteď hlídali. „A ty jsi kdo?“ Bylo vidět, že ho ta otázka naštvala. „Ziel je jediný kdo mi může dávat rozkazy. Drel k vašim službám, ale těžko říct jestli vám je splním.“ Přikývla jsem a vstala z křesílka. „Proč se mám převléct?“ Tahle ženská mě začíná štvát. To ze mě nemá strach? „Budete mít proslov. Doufám ,že nenaděláte potíže.“ Zašklebil se na mě a vycouval ze dveří.