Básník a orel

Křehká krása se vyhřívá na slunci. Křehká, taková, kterou zničí každý špatný úhel pohledu, nemilosrdné světlo, každý úšklebek; každé kilo navíc či ještě jedna hořkost pro ni budou pádem do pekla nevzhlednosti, na stupínek ošklivosti. Je krásná tento okamžik a žádný jiný. Kombinace byla dokonalá. Jedinou chvíli.

On to již ví. On, Básník a Hráč, jenž ve výšinách skočí z hřbetu obřího orla a padá k zemi, přitom píše do mraků litery, čechrá chumáče a skládá slova z obláčků – ty se vzápětí rozplývají, a padající muž básně píše další chvilkové, vzdušné verše a bude psát dál, bude psát tak dlouho, dokud nedopadne na zem… Nemá strach? Na strach nemá čas – píše. A třeba nedopadne…