Ševely podzimního listoví

Já tady teď moc nejsem. Ale abych Ti odpověděl. Upřímě: byl jsi v Japonsku a viděl jsi mrtvé bezdomovce zayspané květy sakur? Znáš pana Rambajzíčka, skutečně se tak jmenuje. Viděl jsi úsměvy na tvářích utopenců púod ledem?

Neposuzuji autentičnost, buď to na mne autenticky působí nebo ne. Haiku  hledání poezie v každodení nejobyčejnější všednosti. Tohle na mě působí jako snaha zaujmout nevšedními obrazy. Neposuzuji, buď to na mne autenticky působí nebo ne, nejsem kritik, je to jen subjektivní pocit čtenáře.

Variace na první:

Svítání v parku -

Bezďák vytřásá z vousů

květy sakury

myslím, že Pavel narázel na třetí haiku, kde jednak zamzrlá řeka v českých krajích je dosti neuvěřitelné, ale přesto jako jako historický artefakt pro paměť, která si ho schovala a těší se z něho jako dítě z hračky, je to přijatelné pomyšlení. pak jsou tu nebožtíci v ledu oné historicky zamrzlé, nebo současné nečeské řeky, (název té řeky by čtenářům dost pomohl) jejichž ústa jsou pootevřena. v haiku sice chybí, jestli jsi volal, nebo nevolal místní strážce zákona, ale s tím se snad čtenář může smířit, že nedostal všechny kriticky důležité informace. v podstatě třetí řádek říká to co už je v prvním, ale zase se dozvídáme, že odešlý majitel chrupu se o něj staral, zubařská komora jistě byla tímto textem potěšena, (ale stále chybí jméno oné řeky, aby v příslušném regionu jsme si to tomto vzorném nebožtíkovy mohli přecíst v příslušnych odděleních zubních čekáren) přestože fyzický pozůstatek nebožtíka se nyní rovná dláždění v chodníku ve variantě pro zamrzlé přechody v řece :D

:D

Vše je moc pěkné, milé, ze života, děkuji. 

to já se bavím, to se nic neboj, i když detaily unikají mezi prsty

a ptát jsem se nemusel, otázka byla zbytečná

vesuvanka - dík, ty jsou zrovna takové serioznější, dvojka je opět "gymnazijní humor", toho se asi nezbavím dosmrti, a trojka mi evokuje scénu z Pána Prstenů, jak jdou Sam, Frodo a Glum přes močály v Emyn Muil, a Frodo upadne a vidí pod vodou močálové tůně tváře mrtvých elfských bojovníků z nějaké dávné bitvy. 

Mně se líbí, a obzvláště první a poslední :-)))***

Aru - no Dagmaram měla původně haiku, tak jsem se snažil v reakci držet žánru ;-)

A ano, jsou to všechno hry se čtenáři, jako jak mi správně někdo napsal u jiné básně, že se StB a USB minuly v čase - to já jsem samozřejmě věděl, když jsem to psal, přišlo mi tak roztomile blbé trvat na tom jenom kvůli verši, že jsem to tam nechal. 

Stejně tak (po faktické stránce), nejstrašnější vyšetřovatel StB přezdívaný "Suchá Lípa", který surově tloukl vyslýchané v pankrácké věznici a hradčanském "Domečku", nesvítil už svým obětem "smolnou loučí" jako středověcí kati, ale pochopitelně elektrickou žárovkou. 

No a někdy se mí čtenáři-spoluhráči dobře baví a kupují mi rundy, a někdy na mě pustí psy. To, že do poslední chvíle nevím, jak vše dopadne, je součást veršotepectví jako adrenalinového sportu. 

Na odbornou kritiku jsou zde jiní. Já hledám za haiku autentický prožitek. Tady ho nenacházím ani jednou.  Možná v posledním, tam mi zase vadí hodnocení autora.

otázka, aspoň ode mě nezněla, že mi to nepřipadá jako haiku, ale "proč je to haiku?" na což jsi už odpověděl ;)

kdybys radši zrušil ty pomlčky a nechal to jako jeden text ;)

number one....Pan Rambajzíček!!!....*/*********

Ani mě to jako haiku nepřidadá. Ale možná si tak napsal schválně, je to Tvá hra se čtenářem...

proč haiku?

jinak moc pěkně napsané, má to takový tajemný nádech