Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeště není můj čas.
Autor
Evženie Brambůrková
,,Už máš zabaleno?" Dívka s průzračnýma očima drží v ruce papundeklový kufřík. Je stejný jako můj. Ten je ale zatím poloprázdný. Nevím, co tam dát, když nic nemám.
,,Za chvíli už pojedeme, těšíš se?" Má radost ze všeho, pořád se jen usmívá.
Otočím se k ní zády a dívám se z velikého okna. Mírně zvlněná krajina, rozkvetlé stromy, hebká tráva posetá žlutí pampelišek. Vítr jemně pohybuje lísty bříz. Modrá obloha bez mráčku.
Na obzoru se tyčí vysoký komín. Stále se z něj valí dým.
Tam pojedeme. Tak rozhodla ,Společnost'.
Staří, nemohoucí, hloupí, nemocní a postradatelní. Ti všichni postupně pojedou na výlet. Ale jen tam. Nejsou už k ničemu tak co tedy s nimi?
,,Já tam nechci," mumlám si pro sebe. ,,Ještě nejsem tak stará a hodně toho pořád zvládnu."
Pomalu se posunuji ke dveřím, kde stojí vojáci se samopaly.
,,Jen si tady něco vyřídím," zkusím šanci. Jsem malá a nenápadná. Jen pokynou hlavou. Jsem venku.
Rychle si obrátím šedé triko s červenými pruhy naruby. Už je jen šedé. Pomalu v podřepu mizím za rohem.
Všude jsou sady ohraničené plotem. Jak podlezu? Co dál?
,,Hledej bílou značku," šeptají stromy.
,,Je tady," oddychnu si a plazím se pod plot. Za sebou slyším hlasy. Snad mne neobjevili? Jen to ne!
,,Musím to dokázat, musím, musím!!!!!" Buším rukama do ztvrdlé hlíny. Bolí to.
Rukama buším stále, i když se už probouzím.
Klečím na koberci a každá rána bolí.
Co na tom, že to byl hnusný sen.
Hlavně, že jsem živá.
25 názorů
Evženie Brambůrková
27. 09. 2022Díky za návštěvu.
Zeanddrich E.
27. 09. 2022.. .
Evženie Brambůrková
03. 05. 2022A pak ať mi nějaký odborník vy\světlí, kde se to v nás bere. Když vyprávím doktorce své sny (je to většinou mladá žena, která je ve věku mých dcer), směje se. Umím dobře vyprávět. Pak se jí zeptám, jak by bylo jí, kdyby ve snu lezla po zemi. Čumí hloupě a pak se mi omluví. Ale nepomůže a neporadí. Je to na prd.
Mám také jeden divný sen o komínu: Větší skupina lidí nastupovala do autobusu. Byli to členové pracovního kolektivu. Já jsem byla malá, chodila jsem do školky a byla jsem tam s rodičem. Když jsme nastupovali slyšela jsem: "Ty patříš do komína." Zopakovala jsem to nahlas. Pán, který stál vedle mě začal vtipkovat, kdeže jsem na to přišla a jestli tak sprostě mluvíme ve školce. Já jsem řekla, že ve školce tak nemluvíme, že jsem to slyšela tady. To už jsme byli v autobuse. Nato se ozvala jedna paní a řekla: "To bylo na mě." A hned nato ji jiná pokárala a řekla, že by mohla mít ve svém věku rozum. A pak promluvila šéfka skupina a řekla, že to slyšela taky a že to bylo určeno jí. A že už o tom komínu nechce slyšet.
Evženie Brambůrková
04. 07. 2021Arwen, tento byl z těch hezkých a klidných. Mě už nechtějí ani v NÚDZ.
Arwen Leinas
04. 07. 2021Byla jsem napnutá jako kšandy a dopadlo to dobře. To je príma. Já sem dávat sny nemohu, jela bych rovnou do Beřkovic :)
Evženie Brambůrková
25. 05. 2021Ty šeredné nenabízím, a proto jsem vybrala takový, co dobře dopadne. Jako já. Na kolena, na kolena ..... Už se těším dneska na úplněk.
...no tak eslivá tohle byl jeden z těch hezkých snů tak to radši ani nechcu znat ty ošklivé...
Evženie Brambůrková
21. 05. 2021To mne těší, Renato.
Evženie Brambůrková
20. 05. 2021A já bych tolik přála nějaké hezké, Čudlo.
Evženie Brambůrková
20. 05. 2021Děkuji, Lucie, já taky byla rád, ýže jsem se probudila.
Já Lucie píšu...
20. 05. 2021No ufff, vážně jsem si oddechla! Ten konec byl doopravdy dobře napínavě napsaný, smekám, Evži :) Četla jsem ho strašně rychle, abych se toho dozvěděla co nejvíce. Naštěstí jen sen! Posledních pět řádku - fakt silný zážitek!
Evženie Brambůrková
20. 05. 2021O tobě, Luboši, si nechám ráda zdát. :-)
Jasně, Ivi, mě nedostanou. :-)
Proti tomu (a i dalším) by byl sen o mně vlastně krása nesmírná. Přál bych ti ji.
Uf........ještěžetak......ale ty se nedáš....!!!!!
Jsem moc ráda, že jste sdíleli ten zážitek se mnou. Popravdě, to byl jeden z těch hezkých snů. Ale na mne si nepřijdou. :-)))
přemýšlím o tom snu. Ve se snu je všechno jinak, skutečnost je lepší:) - sama si vytváříš, snažíš se, nepřipouštíš si - sen je vždycky definitivní:) pro tu noc. Jen sen ... díky:)
Hrozné!
Mě k tomu napadá, že toto deptání, které člověka tlačí k zemi je věčné. Možná proto se vymýšlí, jak někdy pomůže čert. Nebo na východě mají Olgoje chorchoje - to může být jakože v zemi se nezahyne....nebo není jisté kdo kdy a jak zahyne.