Posttraumatický stav

že jo

Pěkně vyjádřené, smutné... TIP

ty taky, Ani

Sám ne. Je s tebou Bůh. Kéž ti dá hodně síly, a tvejm klientům a jejich blízkejm taky.

Děkuju za koment k problematice názvosloví.

Měj se krásně a zapomeň na dva dny na nás pacoše :) Pá a.

Cvrčka, Gora: Je to autentické, tento případ před tím, než jsem jej přijal, má za sebou 20 hospitalizací a cca 10 psychlogů, 6 psychiatrů, tunu léků ... možná, že jsem poslední štace (těch problémů je tam víc, a jsou život ohrožující a neunesitelné). S nadějí jsem v tom sám.

cvrčka má pravdu v té "útržkovitosti", neškodilo by ubrat nebo přidat něco nadějného, lidského...

Osobně nazývám lidi, kteří za mnou chodí - klienti. Ale rád dodám, že pacoš je běžný slangový název.

Jde o to, jak se člověk k staví k člověku. Zaznamenal jsem mnohokrát (když jsem pracoval s tělesně handicapovanými) spoustu lásky v oslovení slepče, mrzáku. A říkali si tak i mezi sebou. A ukazovalo to na to, že to mají přijaté.

Rozhoduje vztah.

Mohl bych jmenovat spostu dalších.

Pracuji na pro "metadonové" klienty, kteří jsou z 98% Romové, a prakticky všichni nesnáší slovo Rom, protože to znamená KOČOVNÍK a mnohé z nich to dokonce uráží, protože kočovníci fakt nejsou, dyk more! A říkají - jsme Cikáni, (vyslovují to s g). A říkají si tak mezi sebou.

Vížně rozhoduje vztah a postoj!

Mne to podanim vubec nesedi. Citim z toho "odtazitost" az odmitavost. Coz chapu a zrejme je platny postoj v konfrontaci, ale v poezii na me tedy nefunguje. Neco jako mentorovani. Plus utrzkovite verse take az tak nezapusobily. 

Jinak tema samozrejme silne. 

Milý Zajíci:

a) já sama se počítám mezi pacošky a svého terapeuta láskyplně nazývám psychoušem. Termín pacoši jsem ovšem nevymyslela, nýbrž kdysi dávno přejala od svého kamaráda psychoterapeuta. Tímto slovem označuje své pacienty s velkou láskou a porozuměním (a péčí). U něj, stejně jako mnoha jeho kolegů i u mě je to v podstatě určitá snaha o humorné odlehčení těžké problematiky (duševních) nemocí.

b) veškerá moje tvorba, život i vztahy jsou přesvědčivým důkazem toho, že velice soucítím s bolestí lidí, zvířat, přírody, planety. Posmívání je něco, co považuju za dehonestující a do mé osobnosti nepatří. A velmi bych se styděla, kdybych se někdy nad někoho povyšovala. Myslím, že soudíš trochu moc rychle na základě jednoho jedinýho slova...

A na závěr: je-li mi nějaký princip naprosto blízký, pak právě princip rovnosti a lidské důstojnosti každého člověka. A jdu ještě dál: velmi bych přála veškerým bytostem, aby jim nikdo nebral jejich důstojnost.

Pokud jsem se tě dotkla, mrzí mě to. Nicméně pomysli, prosím, v této souvislosti, například na chudáky debily, idioty či třeba dementní osoby, jejichž diagnózu běžně používáme jako nadávku. Každý vnímáme určitá slova svým vlastním způsobem... Já slovo pacoš používám jako laskavě míněnou zdrobnělinu pro lidi s podobnými problémy, jako mám já. Včetně sebe.

Měj se krásně, a.

Jeden by měl o tebe při čtení strach...ještěže jsi to v okamžiku objasnil Okamžiku......mě pomáhá když pořádně říznu................něčím o zem.......*/******

Každý si nese nějaký kříž. A pokud se mu dostane pomoci, je to jen dobře.

Pracovní zkušenosti považuji za silnou stránku tvé tvorby, jak jsem ti již někdy psala...

Dobré, Radovane, jen strofka s kómatem mi přijde "na sílu"...

Annie, ti, které nazýváš nehezky "pacoši," jsou lidé jako ty, mají stejná práva a stejnou lidskou důstojnost. Osobně mě bolí, že se o nás takto vyjadřuješ. 

Vždy si v takových chvílích vzpomenu na krásná slova Deklarace práv člověka a občana: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní ve svých právech..." (zvýraznil Z. B.)

V moderní společnosti a tím méně ve společnosti postmoderní se prostě nikdo nesmí nad nikoho povyšovat. To je rovnost.

Radovane, ukázat utrpení, to je oč tu běží! Člověk do toho musí bušit ze všech sil, aby si jej někdo všiml. To ale musí být. Osobně píšu jen proto, aby o mě jednou někdo řekl - lhostejno za jak dlouho: "tohle je člověk který věci hluboce prožívá..." A proč? Protože je to pravda. Až se mi o tom podaří někoho přesvědčit, potom budu moci volat s Goethem: "Jsi krásný okamžiku, prodli jen!" 

Ach ach ach... Vždycky moc ráda čtu tyhle o tvejch pacoších - teda ne že by to bylo zrovna čtení k popukání, ale líbí se mi představa, že jim třeba můžeš pomoct. A je to dobře napsaný. Tip a.

něco z terapeutické praxe, osobně jsem ok