Návštěva

Dík Musaši

Tip za všechny tři.

Tvé třetí haiku jsem se pokusil změnit ve dvojsmyslné senrjú:

Zabraná garáž -

Mladé vlaštovky v hnízdě

serou na auto

Spíš jsem to odfláknul.

Dík Jitko.

Nejvic  první...čmelák je příkladem toho, že nic není nemožné. 

Okamžik: Znáš folkovou skupinu Nezmaři? V písni Mamuti měli "na bobole na kořínky seru ti". Občas říkali při vystoupení, že za nima kdosi přišel, jestli by tam nemohlo být "kašlu ti" Odpovídali: nemohlo!

Dík

Vloni jsem se pokusil o písňový text pro zpřátelenou folkovou skupinu.

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=509750

Měl jsem představu sóla na zobcovou flétnu místo refrénu, něco podobného jako má Folk Team v Ptačím songu. Měl ho hrát Miki Balán, bohužel Miki koncem loňského léta zemřel, na realizaci nedošlo.

https://www.youtube.com/watch?v=z8rIVCKxq-4

Janina6:

Dík!

A mně se nejvíc líbí třetí... netuším, jestli je to to haiku, ale určitě je to přesný zásah.

Díky moc aničko.

Je to všechno pěkně živý, je v tom ten pohyb. V poslením ještě i pohyb mezi doslovým a přeneseným výrazem. Tip a.

v tom případě tady nikdo nenapsal pravé haiku, ale já to zlomím, běžím pro kapesníček a štětec ... budu první!

Díky Ti Evženie...

Snad ta představivost není moc živá, aby ti u čtení toho třetího nespadlo něco do oka.

:-)

Dík blacksabbath,

Děkuji moc Radovane, nejspíš máš pravdu. Celý blok má stejné téma mísení lidského světa s přirodou na venkovské usedlosti. Pro haiku hovoří to, že výraz serou neměl primárně vyvolat humor, ale že vyjadřuje svobodu, ale použití minulého i přítomného času v textu rozbíjí haikuatmosféru.

Kočkodan, kamamura: jsem rád, že jsem tak inspirativní.

Dík.

ujrytá v máku: je to takový můj mikrokosmos, spousta starých zdí, které musím občas trochu vyspravit, hmyz v nich má své ukryty. Mravenci na lince a pokálené auto od vlaštovek (už jsem to vyřešil jedena nocovala na klacíku, který byl zíchnutý v řetězu přes hanbalek přímo nad autem, odstranil jsem ho). vloni tu zahnízdily poprvé, letos se vrátili, mám z toho velkou radost.

Dík.

Japončíci ovšem mají velmi přísná kritéria. Jako haiku se kvalifikují jen ty básně, které jsou jedním tahem napsány štětcem na kapesníček, kterým se pak omotá čepel tradiční dýky "tantó", se kterou autor hned spáchá rituální samosmrt zvanou "seppuku". Představitel Japonské Asociace Knihomolných Literátů (JAKL) pak kapesníček opatrně rozbalí, haiku opíše zlatým inkoustem do Knihy Národních Kulturních Památek, a vydá pro zmíněnou haiku certifikát s pořadovým číslem, razítkem a unikátním QR kódem. V dnešní době požávají autentické haiku zákoné ochranny systému Protected Designation of Origin. Zde je link, abyste věděli, že jsem si toto dlouhé pojednání nevycucal z prstu:

Protected Designation of Origin - An Overview

Opravdu drsní, "ouldskůl" samurajové totiž pohrdali tradičními dýkami s dřevěným držátkem, a pro seppuku používali jen samotnou čepel bez držátka, která se z pochopitelných důvodů drží velmi špatně. 

POZOR! Páchání "seppuku" nožem bez držátka doma nezkoušejte, je to náročná disciplina určená pouze trénovaným profesionálům, kteří jsou na tento úkon pečlivě připravováni. Západní nadšenci pro japonskou kulturu, nesamurajové, ženy, osoby podnapilé a se sníženou příčetností by měly  vždy sázet na jistotu a při seppuku vždy používat konvenční nůž s držátkem! Poznáte ho snadno - při jeho vytažení z pouzdra si nepořežete prsty. Hovoří o tom ostatně následující haiku:

Maňas, neblázni!

Vezmi si nůž s držátkem,

jseš ty normální?!

třetí mi přijde jako senrjú, ale i tak se mi líbí všechny tři a myslím si, že ani japončíci by se za ně nestyděli

Nenaplnili

mírové poselství želv

zajíc a vlci.

Kdo v noci nespí,

ten přes den často dřímá,

manželka řeční. 

Dva plus dva čtyři

jsou. Tedy aspoň myslím.

Paměť mlhavá. 

Usmívá se teď

vrchní přináší ležák

milovník bíru

Vztah horší než šeď

často zní její ječák

nežijí v míru

Jako živé....:-))

všechny tři obrazy si dokážu představit....*/*****

Myslím, že míra dopovězenosti je u všech zhruba stejná, jen poslední může někoho víc provokovat svojí jadrností.

Bašó psal svá haiku tou nejprostší japonštinou, přirozeně se vyhýbaje literárnímu a intelektuálskémuímu jazyku a vytvářeje tak styl, který umožnil i obyčejným lidem, aby se stali básníky.

Alan Watts, Cesta zenu.

Nechci získávat lacino úspěch použitím vulgarismů, ale myslím, že to slovo tam je na místě. Prostě, je to řeč obyčejných lidí. Někoho kdo patří do staré stodoly, jako já.

Ale Tvých kritik si velmi cením a děkuji Ti za ně.

První a druhé se mi hodně zamlouvají, Pavle... o třetím mám pochybnost zejm. kvůli dořečené pointě...