Theia zlatá a stříbrná - i Gaia

Theina studie/rozbor, komentáře a svět Gai.

Pindaros píše toto: "Matko Slunce, Theio mnoha jmen, kvůli tobě lidé ctí zlato jako mocnější než cokoli jiného; a díky hodnotě, kterou jim propůjčuješ, ó královno, se lodě soupeřící na moři a spřežení koní v závodech v rychlém víření stávají zázraky. A v atletických soutěžích dosáhl vytoužené slávy ten, kdo si vlasy ověnčil mnoha věnci, když zvítězil rukama nebo rychlostí nohou. Srdnatost lidí však posuzují bohové a jen dvě věci pěstují nejsladší květ života v rozkvětu blahobytu: mít štěstí a vznešenou pověst. Neusiluj o to, aby ses stal Diem; máš všechno, pokud ti podíl na těchto krásných věcech připadne. Smrtelné cíle se hodí ke smrtelníkům."

Pindaros naráží na to, že má mnoho různých jmen, která mají každý jiný význam. Např. "Aithre (jasná obloha), Euryphaessa (široce zářící) a Ikhnaie (stopující)". (Theia Euryphaessa), Theia, titánská bohyně záře. Nejznámější je však Euryphaessa, tedy "široko zářící," která obdarovala zlato a stříbro svou brilantností a vnitřní hodnotou. Jméno Theia je odvozeno z řeckých slov thea "zrak" a theiazô "prorokovat." Stejně jako její sestry Foibé a Themis je i Theia věštecká Bohyně, spojená s proroctvími, v Thesálii měla svůj chrám. Theia je jedním z původních titánů, kteří jsou velkými a mocnými bytostmi. Řekové věřili, že její oči jsou paprsky světla a pomáhají jim vidět vlastníma smrtelnýma očima.

Kvůli svému spojení se světlem je často zobrazována jako krásná žena. Je laskavá "vševidoucí" bohyně, ačkoli její síly je třeba se obávat. Je také prastarou titánkou magie. Theia dokáže propůjčit schopnost vidět duchy a přízraky, stejně jako další formy jasnovidectví. Theia má dlouhé rudé vlasy, modré oči se světlem, které ji obklopuje, nebo se světlem drženém v jejích rukou. Theia je matkou slunce (Helios), měsíce (Seléné), úsvitu (Éós) a dcerou Gaii (překladáná jako Země/Terra, což ani v nejmenším nezachycuje její podstatu a poškozuje vztah člověka jako k živoucí bytosti). Theiny barvy jsou zlatá (slunce) a stříbrná (měsíc). Z hlediska aury je zlatá božská a vysoce duchovní barva, stříbrná pak souvisí s vizionářstvím, tvořivostí a duchovním spojením. Jako matka slunce (Hélios) a měsíce (Seléné - Luna) a dcera Gaii (Země), tvoří Theia spojení mezi naším hmotným světem a světem vyšším božským a duchovním, skrze svojí záři, vidění a vhled. Theia je mocná léčitelka, neboť sama Gaia si přeje mít šťastné bytosti, které vyživuje. Theia, která vidí skrz věcí nasměruje ty, kteří se nechají vést ke svému uzdravení, pokud budou chtít.

U Herodota se dočteme, že: "Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Gaia..., (Země)" - Gaia je ukotvením a řádem (i průvodcem) samotným pro poutníky, kteří putují tímto světem - světem proměn. Je to Cesta Gai, (Země) - s těly vytvořenými skrze tento svět, (stvořený Gaiou), jako nádoby pro duše z jiného prostoru, odkud pramení síla duší a kam se navracejí domů. Smrt je branou pro duše vracející se zpět a těla vytvořená z tohoto světa zůstávají v tomto světě, stejně jako vše ostatní stvořené v tomto světě. Duše jako nefyzický oheň (obklopující a prostupující tělo a sídlící v srdci, zároveň je mimo tento svět) je nehmotná, přežívající tělo, neboť duch tvoří hmotu, nikoli hmota vědomí. Člověk je schopný duchovního růstu, ale ve světě fyzickém je snadné uvěřit, že cílem jsou pouze věci fyzické v čemž tkví rozkol pro mysl a způsobuje zmatení, jakým směrem upnout a vzdělávat mysl samotnou. Místo harmonie a klidu přichází chaos, protože mysl/rozum je schopna vnímat pouze zprostředkovaně skrze smysly, nikoliv napřímo - telepaticky, tím dochází ke zmatení a sporům pramenícím z nepochopení. Tato realita skládající se z hmoty je příliš hustá pro vědomí samotné, tudíž pokud není duše vytrénovaná/chybí ji zkušenosti, pak může uvěřit, že tento svět je jediný možný.

...

V minulosti, jež zůstala v legendách měli lidé bližší spojení k duchovnímu světu a ke svému vnitřnímu zraku, dokud vnímali harmonii, spojení s Gaiou a svým vyšším vedením věděli a viděli, to co je dnes současnému člověku pohrouženému ve svět neduchovní nepřístupno, (přesto tyto schopnosti se vytrácí velmi dlouho). Zbyly ale mýty, texty, které promlouvají přes věky (a vědomé lidi). Přesto odvěké cykly se střídají nezávisle na člověku a mění svět, člověk už se o to nezajímá, jako o věc překonanou, ačkoli je jimi stále přímo ovlivňován a sám se proměňuje.

Mnohými jsou považovány duchovní/spirituální sféry za absurdní, vymyšlené, nebo jen pohádka pro malé děti, protože ony jevy a vědomosti nejsou vždy každému otevřené, dokonce v technicky zaměřenem světě budou považovány za zcestné a bláznivé. Přesto svět za zrcadlem existuje, ale lidské oči, které si odvykly ho vidět dívají se jen do tohoto světa.