Jahve a Cardi

Jahve a Cardi

Pohoršen světaběhem, jednoho dne Jahve ukázal na zpěvačku Cardi B a řekl: Ty! Od nyní už navždy budeš žít v panelovém domě v Chlumci nad Cidlinou!

Cardi B se zrovna slunila u bazénu své kalifornské vily, pila barevný koktajl a poslouchala vlastní hudbu. Jakmile Jahve vyřkl svůj bezlítostný soud, sbalila si své Louis Vutton kufry a vydala se na dlouhou cestu do Chlumce. Zaoceánskou lodí doplula až do Rijeky a potom střídala autobus, vlak a od Poděbrad pro výluku šla už pěšky řepkovými poli a asfaltovými silnicemi.

Když konečně dorazila na sídliště u nádraží, u předsedy družstva pana Zemplína vyzvedla klíč od 2+1. Brzy se budou měnit umakartová jádra za zděná, avizoval radostně předseda nové družstevnici, bude tu trochu prašno, omluvil předem komplikace s tím spojené. A kdybyste cokoli potřebovala, zadíval se předseda chlípně na široký klín družstevnice řinoucí se skrz latexový outfit, sám v apartních teplácích a tílku, zvoňte tady na ten zvoneček. Cardi B ničemu nerozuměla, ale přesně to měl Jahve ve svém zlomyslném plánu.

Svatý Jeroným

Bylo horké odpoledne, na terase veliké ořechové skořápky 1+1, již obýval, právě dopíjel expreso a chystal se číst čtvrteční esej Václava Bělohradského, když ho vyrušil zvířecí nářek. Odložil šálek i noviny a vydal se tím směrem. Brzy spatřil pajdajícího lva. Opatrně se k němu přiblížil. Zvedl mu pracku probitou trnem. Trn pomalu vyjmul, ránu ošetřil kořalkou a nabídl lvovi místo u stolu. Dali se do řeči.

"Ty, Jeronýme, co tě sem vlastně přivedlo?" začal předvídatelně lev. "Budou se o tom psát kdovíjaké blbosti, lve, ale ve skutečnosti už jsem měl plné zuby společnosti a hlavně křesťanů. Jak možná víš, měl jsem na starosti kroužek feministek, které by se bez kurately muže ani nevysmrkaly, vzal jsem to na naléhání přítele Rufina, nikomu se do toho nechtělo, ale brzy jsem to slitoval: nedovedeš si představit, co je to za řeholi, potýkat se s tlupou ženských s pitomými názory." Lev pokyvoval hlavou a tvářil se, že o tom taky něco ví. Jeroným pokračoval: "No a potom ty věčné hádanice mezi mnichy, samé bohulibé téma, jedno horší než druhé.."

Dlouho si tak Jeroným se lvem povídali, když do pouště padal soumrak, slunce ronilo červenavé slzy a cikády rozehrály svou malou noční hudbu. Jeroným vytáhl láhev kořalky, častoval sebe i lva a když už bylo na dně, lev se otázal: "Ty, Jeronýme, odejít takhle do pouště pro pár zblblých fen," zahleděl se podezíravě, "neskrýváš přede mnou něco?!" Opilý Jeroným si ještě přihnul a spustil: "Máš intuici šelmy. Všechno je jinak.. Žil jsem s ženskou jménem Paula a ta měla dceru Eustochii. Paula se imrvére modlila a vedla k tomu i holku. Jenže tu už ve třinácti brali chlapi, byla to samice jak víno, prsa jarničky, tvrdý, že bys o ně rozbil tenhleten panák, člověče, nohy až na zem a zadek jedna bláhovost. Spal jsem s ní.." Lev se usmál pod vousy, pokýval a mávnul tlapou, že tohle dobře zná. "Jenže to neznáš křesťany, kamaráde, ti zavedli strašné pořádky," pokračoval znechuceně Jeroným, "nic se nesmí, všechno je fuj a hanba. A tak mě hnali k soudu. Na co bych čekal, sebral jsem se a utekl sem," vstal a odešel dovnitř veliké ořechové skořápky pro další láhev kořalky.

Pomalu do pouště vešel ranní chlad a tak se přátelé rozloučili. Lev ještě ze tmy zařval hrdelním hlasem na pozdrav anebo proto, že mu k chuti přišla lvice, a byl pryč. Jeroným zkontroloval ajfon, jestli mu nepíše Eustochie a šel taky spát.

Smutná Jitka

Toho dne byla Jitka už od rána smutná. Nepozdával se jí vlastní obraz v zrcadle, příliš chladný květen a prázdná krabička od cigaret. Ještě že v láhvi zbyla trocha kořalky, podívala se vzhůru ke dnu. Rozehřátá usedla Jitka za cembalo v rohu ložnice a spustila. Sice byla stále smutná, ale s každým tónem přece jen i trochu veselá.