Rodičům se neodpouští

Děkuji, Evženie Brambůrková.

Zeledo, i tobě díky za čtení a za komentář.

Abakus, máš pravdu, děkuji za návštěvu.

Nesnažit se o pochopení, ale zahrnout je spoustou lásky, kterou oni nedali.

Napsal jsi to hezky, Filipe, ale na podobné bilanční úvahy máš ještě alespoň 40 let času. 

odpustiť - neodpustiť - ale najmä je dôležité nerobiť tie isté chyby, ako robili naši rodičia.  A to vôbec nie je jednoduché.

Děkuji všem za vyjádření.

no ona je otázka, jestli ti rodiče o odpuštění vůbec stojí... a jestli by prozaickej subjekt náhodou neměl spíš odpustit sám sobě.

Zaujalo mě dílko i komentáře.

Všichni jsme jenom lidi. A někdy je chyba v tom, že si rodiče hrají na Bohy, nebo že je v nich mi sami chceme vidět. A oni pak nesplňuje kritéria. A my musíme prozřít. Ale ztrácet ideály pokud byly není lehké. A najít je pokud nebyly je ale ještě těžší. Jako mini úvaha se mi to líbí

Přidávám se už k výše napsanému. Své rodiče jsem nejvíce pochopila až ve chvíli, kdy jsem se sama stala rodičem. A musela jsem jim pak také mnohé odpustit a odpustila ráda. Přijde úleva a smíření...

Rodičům se dá odpustit, až na nich člověk přestane být závislý... Paradoxně v té době většinou zjistí, že oni začínají být závislí na něm... je to poněkud k vzteku... :-) a k pochopení, časem.

Nejvíc jsem rodičům odpustila, když jsem si roli rodiče vyzkoušela sama na sobě. Pochopila jsem, že můžeme dělat, co umíme nejlepšího, a i tak je to většinou špatně. Doufám, že i můj syn mi jednou takhle odpustí.

Všichni máme dost k odpouštění mámě, tátovi, sobě... Hodně pomůže nahlédnout i je jako oběti - jejich rodičů, doby, režimu... Najdeš-li s nimi soucit a slitování, vezeš se po úlevný skluzavce odpuštění, ani nevíš jak. Koneckonců, všichni žijeme nejlíp, jak umíme. A jakmile se nám podaří oprostit od starých křivd a bolestí, jsme volní pro lásku... Je to (nejen) moje zkušenost. Držím ti palce a dávám tip. A prosím za Boha, kterej je v tom nevinně: na toho to neházej. Má to s náma už tak dost těžký :)

Měj se líp a líp, až to najednou bude dobře... Pá a.

Jo a Benetko: dobrej plán!

kde chybí vzor...nastupuje vzdor!!!!!.....alespoň u mě

Potomkům se rovněž slabost neodpouští.

Rodiče jednorázově vyvinit, ale zároveň se jim vzdálit z dostřelu a tam setrvat tak dlouho, dokud nebude nastolen vztah rovný s rovným. (Pokud jsem tedy správně pochopil situaci.)

Obávam sa, že som celkom spokojná s  tým materiálom, čo som si pri narodení vybrala.

Třicet tři let! Takový krásný věk. Mít třecet tři let... jdu někam klátit ženské! ;-)