Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednoho večera
26. 05. 2021
8
12
469
Autor
Aru
Říkejme mu..., raději mu nijak neříkejme - Našel večer, to se tak stává, po ránu, však víte je poledne, nebo taky dvanáct a potom je večer a další den je další večer, a potom dnu s večerem přijde další den s večerem. Jednoho takového večera, říkejme mu protagonista. To je to správné slovo, p r o t a g o n i s t a. Takový protagonista obvykle se tváří jako dobrák, protože buď si svůj příběh sám vypráví, nebo odevzdá scénář, například k filmu, který vypráví o něm, jak neskutečný je dobrák, to že je parchant a prase k tomu, to na sebe nepráskne, proč by to taky dělal. Chce vydělat prachy a diváci chtějí vidět dobráckého blbečka co zase jednou zachrání svět.
Náš protagonista; už je náš, čteme si o něm, proč by nemohl být náš? Dobře, dobře, něčí protagonista, rozhodně svět nezachraňoval, nebyl tak blbej, ani nadanej, aby zachraňoval svět, nebo psal scénáře. Vlastně onen něčí protagonista, hezké jméno viďte? Nezachraňoval vůbec nikoho, zachraňování se mu přímo hnusilo až jednoho večera, který našel, přišel po jiném večeru, kdy byl zase před tím večer, před nímž byl jiný večer... Kdo sem dal tolik večerů? Tolik večerů, to nemůže jeden ustát a proto je čas na r e k l a m u.
Veverka Karolínka seděla ve svém domácím bunkru hluboko pod zemí, mírně by se jí pálily nožičky, tak hluboko a kvalitně byl bunkr vybudován, jak blízko Zemskému jádru byl a jadérka měla Karolínka tuze ráda, proto to chtěla tak hluboko. Naštěstí měla nožičky v lavoru s vodou, takže se přece jenom nepálily. Když v tom na ní zvonil ze shora u nákupního centra ve Vykácené ulici soused sysel Křečík, že by potřeboval trochu mouky, protože si peče kachnu, sděloval přes komunikátor. Karolínce to bylo tuze podezřelé, jak si může péct kachnu, když se s ní ještě minulý týden zdravila v oddělení bot. Ale najednou rána jako prase a soused se odmlčel. Karolínka se s lavorem přesunula ke kamerám a na obrazovce viděla jenom apokalyptickou jadernou krajinu. A proto kupujte i vy naše bunkry pro zvířátka, abyste ochránili svoje mazlíčky. K dostání v každém zverimexu.
Onen cizí protagonista si bytostně uvědomil, kolik večerů už za sebou měl a proto toho večera vyšel do večera, aby se večerem procházel. Pokud neměl ruce v kapsách, tak se mu tam rozhodně měly připsat a určitě svetr a taky bundu, protože byla strašlivá zima, vánice, sněhové jazyky a rampouchy, vítr a -50°C. Ne, ne, zas taková zima nebyla, takových asi 14,2° a mrholení stačí. Procházel se sám, protože s nikým nešel a jak s nikým nešel, nebyl kdo by mu vymluvil jeho myšlenky, které jak ho viděly samotného se k němu přidaly, aby mu dělaly společnost. Pořád šel s těma rukama v kapsách a co mám povídat, byla to strašná nuda, že by u toho jeden při chůzi usnul i v tom mrholení. Tak se na kraji města objevil most. Bylo sice nutné zbourat pár baráků a navést tam silnice, vlastně se na tom mostě míjela tramvaj s trolejbusem, takže to hezky cinkalo, nad obrovsky hlubokým údolím, kde tekla řeka, kterou tam kvůli tomu mostu odklonili a to údolí vybagrovali.
Cizí protagonista stál na mostě, protože tam byl takový úzký chodníček pro údržbáře mostů. Každou chvíli projela buď jedním směrem tramvaj, ve které lidi šíleně křičeli, nebo v druhém směru jel trolejbus, ve kterém lidi křičeli úplně stejně. Za chvíli přijeli k mostu hasiči, policajti a záchranka, pak přiletěl i vrtulník.Všichni ti dobří lidé na něj křičeli, ať neskáče, vždyť má jenom jeden život a ten je přece tak krásný. Ale jak se k němu snažili co nejvíc přiblížit s vrtulníkem, aby mu mohli co nejlíp mluvit k jeho večernímu srdíčku, tak ho tím větrem od vrtule shodili z mostu.
Naštěstí se jeho sebevražedný pokus nepovedl, jednak ti co dělali to údolí, byli strašní lemplové, takže to ani údolí nebylo, spíš taková soutěska. Po týdenním mrholení také řeka pořádně narostla, skoro pod most. Když ho policozáchrahasiči vylovili pomocí vrtulníku z vody, tak po ohledání, že neutrpěl žádnych zranění na těle shledali později na psychiatrii, že utrpěl vážná psychická zranění, když chtěl vztáhnout ruku na sebe, která je nutné léčit v ústavu, kde leží cizí protagonista dodnes a večer mu utíká za večerem, dokud neskončí všechny jeho večery.
12 názorů
Jojojo, bavíš mě. Reklama výborná. Veverka má ráda jadérka a tak... :) :) :)
Tip a.
Evženie Brambůrková
25. 05. 2021Kde je tato reklama ke stažení? Ráda bych ubytovala svého psíka.
Jinak velice vydařené.
Vážná psychická zranění – hmm, to možná zavání příliš častým pobytem na amatérském literárním serveru Písmák, ten je těžce chocholouškoidní... (lehce kazajkovitě svěračovitý smajlík)
spím jak poleno,
ale to bude ještě zábava psát dneska/zítra, mám pocit jako by mi měla explodovat hlava :D
blacksabbath
25. 05. 2021já jen doufám, že nejsi somnambul...pokud ale ano....směruj se na jih...do Budějc.....
ivíí, to je ta vložená reklama, ten odstavec nemá s příběhem nic :D
jo v závěru mě už chytaly depresivní nálady pořád víc
dííiky
Květoň Zahájský
25. 05. 2021Masakr.
blacksabbath
25. 05. 2021v protagonistech mě zaskočila veverka Karolínka.....a závěr mě úplně dorazil...*/**************.