Návrat pohanů IV

   Vzácné obecenstvo si zaslouží rozptýlení, vpusťte herce!

   Ano, pro změnu nastal čas divadelní vsuvky. Na scéně je postaven interiér jakési krčmy, lavice, osm lidí u třech stolů, pět mladších mužů, tři starší. Obsluhuje je každého jiná pijácká představa ideálního servisu – zajímalo by mě, jak si s tím případný režisér poradí. Já - jeden z těch mladších – sedím u stolu sám, dokud si nepřisedne cizí chlap – druhý z těch mladších.

   On: Můžu? (Ukazuje na prázdné místo naproti mně, než ho zaplní svou drzostí.)

   Já: Proč? (Rukou dávám najevo, že kolem jsou ještě i prázdné stoly.)

   On: No právě, nechci sedět sám.

   Já: Ale co když já jo?

   On: Důležité je přece, co chci já. (Sedá si s úsměvem.)

   Já: Aha…

   On: Navíc nemám prachy. (Směje se) Vezmeš mi jedno?

   Já: Sám mám málo a jsem rád, že sedím v teple – šetřím dřevo.

   On: A ještě něco… (významně pomlčí.)

   On: Mám pro tebe vzkaz. (Dále mlčí.)

   Já: Vypadni! Táhni somrovat ven, třeba s harmonikou, nebo tak něco… Toto je nuda, nezajímáš mě.

   On: Nemůžeš mě vyhodit, nejsi majitel, ani číšník.

   V tu chvíli k nám mlčky přistupuje mohutný vousatý hospodský, asi padesátiletý, stále plný síly, jednou rukou ho chytá zezadu za krk a přesazuje k vedlejšímu stolu, kde před něj druhou rukou staví pivo.

   Hospodský (k neznámému): Prachy mi doneseš zítra.

   Obsluha přesně podle mých představ?

   Já (k hospodskému): Děkuju.

   Hospodský (mi): Kvůli dobrákům, jako jsi ty, sem takoví, jako je on, lezou.

   Já: Vždyť jsem se ho snažil zbavit.

   Hospodský: Protože za tebou jemu podobní chodí často a poslední dobou už toho máš plné zuby. Beztak žiješ někde na samotě, na nechráněném místě, občas tě vykradou, pak se divíš, co všechno jsou ty socky schopné vzít… Teď asi přemýšlíš, jak to všechno vím, ale podívej se na sebe! To, že je něco podle tvých představ, neznamená, že je to tak, jak bys chtěl.

   Já (pro sebe): Vnímavá, přirozená obsluha.

   Hospodský (už skoro výhružně): Já mám přírodu rád - hlavně když pracuje pro mě! Na vesnici žiju od narození! A nesnáším náplavu z města! (Odchází k výčepu.)

   On (druhý z těch mladších – přesazený – teď jakoby sám pro sebe): Nelhal jsem. (Zklamaně klopí hlavu. Mlčí a hledí na půllitr před sebou.)

   Opona padá.

   …

   Obecenstvo se nepobavilo?

   Nevadí. Pro podobné případy máme přece v záloze burácející klaku. Efektivní prostředek budící nejistotu a pochybnosti. Její účinky postihují nejlépe ty, kteří netuší její existenci. Dnes ji známe hlavně z politiky – nejsilnější bývá ovšem před volbami.

   Potlesk hereckým výkonům!

   A přidat hlas!

   Skandovat!

   Sláva jménům těch největších pozérů!

   No tak – co je to tam vzadu?

   Vyřiďte to!

   Dobře.

   Dobře!

   Omlouvám se. Nechal jsem se unést.

   …