Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVůně léta
Autor
Benetka
Tobě!
Slunci!!
Vstříc!!!
Do zlátnoucího obilí
Kde objímám Tě po chvíli
Do země tisknu kolena
A obloha měděná
Létem zavoní
Dnes
Stejně jak už tisíckrát
Jen Tebe
Slunce mé mám rád
A přál bych si být
Mrakem co zakryje Tě
A jenom jemně
Létem zavoní
Večer ku spánku chystá
Všechna kouzelná místa
A já natrhám do vázy
Ty překrásné obrazy
Co tak mile touhou
Tebou
Létem zavoní
13 názorů
Benetko, máte to parádní!
Ann: ZLATOHNĚDÁ to četla ještě včera večer a napsala: To je moc krásná báseň. Moc. :)) PéééS! : Tahle písnička mi hrála na svatbě a myslim že zas nejni až tak hrozná bo znám horší ale Tvůj názor respektuji! :D (A taky myslim že ten text dává smysl což častokrát nebývá pravda... ;)
Networe pane kolego... Popravdě ani já sám stále ještě nejsem tak docela spokojen s touhle bázní - pořád mě tam něco ruší a tak hádám že ji ještě budu přepisovat. Mockrát! :D Ale prostě jsem si řikal že když to nepustim ven 1.6. tak už nikdy... :p
Alegno: Děkuji a červenám se - škoda že to nevidíš! ;)
Evženko: Moc děkuji - to pohladilo! :)
Óóó Benetkóóó! To je něžný! Věřím, že Zlatohnědá byla (či bude) nadšena! Tip a.
Zase jsem byla hooooodně mladá. :-)))
nu za me, ma to krasny mista, ale i mista, kde jsem se ztratil. Jasne, tip, ja pisu jen usmevny blbiny, ale kdyz prepnu do vazna, tak cosi mi tam chybi a cosi prebejva...
...ještě mi hlívou prokmitává Michálkovovův Unaveni sluncem... Tak snad ten jeho příběh nebude ten náš...
Vzpomněl jsem si u tohoto -a nevím vlastně přesně proč -snad ..pro ten samý pocit v pozadí? na tuto mou drobnost z cca 97. roku:
Je mým i není
dole ten Kraj
kde hlína v zoraných Brázdách
je černá, a učí tak, neznaje
prostřednosti, lidi tu Kolem, jak
pod Bílou košilí nosí se
hrdost, a síla v pažích, a
Víra v Sebe.
Jistěže, byla tu i Láska; jenže
tu „teď“ nezachytím
ani cípem;
odplula ze strnišť po Zlatých
žitných polích; to spíš jen zakleju v
Duchu nad zvednutým Prachem z
cesty, abych tak omluvil
slzy, co kanou
z nejvyššího
místa,
kam Srdce