Poezie od flašky 6

SKŘÍTCI

Bydlel skřítek, jeden, druhý,

v živém domku s mnoha pruhy.

Sužováni sluncem, vedry,

 žijí oba v uších zebry.

LILIE

Koupil jsem své ženě pugét plný lilií,

však myslel jsem pak, že do rána mě zabijí.

Tak nakonec z nich proto radost asi ponejvíce,

měla naše stará, provoněná popelnice.

Květiny nám, pravda, vskutku život krášlí,

však napsat teď chci a tak sahám po brku:

...Člověk si raději hodí mašli,

      když mu jdou kytky po krku...

SLEPEC

Ač slepý jsem víc než slepýš sám

a vždy bílou hůlku v ruce mám,

přec vidím o moc víc než mnozí z vás,

co cynicky přehlíží to krásné v nás.

TICHO

Život kráčí po strmých schodech pozpátku,

jak chrabrý zápasník pokládá smrt na jednu či druhou lopatku

a Krása s nalíčenými tvářemi se na nás usmívá,

jako Faun na něhož se z lesa hlasitá ozvěna ozývá.

Do lesa vchází se po smutných špičkách jeho ticha,

v samotách ostružin, kde volá maliníku pýcha,

a Příroda jež se bouří pod jařmem ohlávky,

zde dívky jsou tesklivé jak babiččiny pohádky.

Jednou, když jsem vešel a pozoroval měsíční svit,

modly Molochů zaléval nikdy nekončící pohanský klid.

Nehybné ticho jež se rozhostilo ve mně nebývale,

tu pálí, spaluje, ožehuje, spoutává a jinde zase taje.

Jako bystřina dětské proměny v krkonošské oáze,

kdy heřmánek s orchidejí se pantomimou domlouvají ve váze.