Tajemný alt

naděje, co neumřela...... hezká slova

Petula: Brala jsem to spíše z pohledu, co všechno se může v takové situaci člověku prohnat hlavou, ať už myšlenky na věci hmatetelné, či zcela nehmatatelné, byl přeci večer, situace jak stvořená mrknout se nahoru, zda k tomu všemu jsou ještě vidět i hvězdy a tak se zmínit o vesmíru... Možná to měl být takový shrnující pocit z celé té atmosféry - chvění, co mělo hned několik důvodů... Ale když se na to podívám zvovu, v podstatě Ti musím dát za pravdu...asi by tam být opravdu nemusela... Díky za názor :-) A.

Adelan, díky za básničku a díky za odpověď! Neber mne vážně, vždyť víš, že jsem ukecaná... :o) ░/-_-\░

Aha, jo, tak už jsem se vrátila a je tu pro mne čtení... Líbí, obrazy jsou dosti mrazivé, pokud se jim snažíš proniknout k jejich významovým spojitostem... Snad jen jedna strofa mi tam nesedí: o chvění ze zimy z pokory vesmíru rozpínání a z života za zrezavělou grešli Proč? Inu proto, že celá báseň jaksi vyvolává teplé a svou strukturou sametové nelesklé odstíny s velkým napětím (vojáci z terakoty, capání po dlažbě – jsou-li dveře zamčené, je dlažba zaprášená a dveře zteřelé, omšelé, kliky zkorodované, galéry dřevěné... ), prostě hlas saxofonu… Rozpínání vesmíru mi proti těmto hmatatelným pozemským zážitkům připadá jako velmi abstraktní, neuchopitelné, nehmatatelné (byť ve skutečnosti existuje). Jeho pocit není sametový – snad čirý, prostorový? Jakýkoliv „dotek“ je vyloučen. No a ten život za zrezavělou grešli se mi zdá už dost opoužívaný… Tipu však neujdeš! Protože jinak tam to napětí zvuku saxofonu je a ten dovětek s drobnou výčitkou svědomí v podtextu je skvělej. Civilní a „čitelný“.

---

░▒▓-_-▓▒░
«*»

Danny! :-)))

hezky, originalni, libi tip :)

*

*

*

Nelíbí se mi konec, ale to je jen osobní pohled: Chtělo by to jej předjímat, si myslim.

Líbí se mi. V kontextu Tvé tvorby mi to připadá trochu jiné, ale rozhodně ne horší. Tipnu si.

a co tajemný CTRL ?