Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePan Vrtiška - záhada staré chalupy
Autor
lastgasp
Pan Vrtiška – záhada staré chalupy
Švagrová zdědila po své tetě Šafářové starou chalupu, vlastně polozbořený statek s malou zahrádkou v osadě Brlenka u obce Čistá, dříve Litrbachy (německy Lauterbach = Čistý potok).
Typické stavení s čtvercovým dvorem dal brácha postupně do pořádku a dalo se zde pohodlně bydlet. Začali jsme k nim jezdit na soboty a neděle a v létě jsme si tam udělali delší dovolenou.
Kolem osady byly hluboké, rozsáhlé lesy až ke Svitavám. Rostlo tam spousty hub, malin, ostružin, a hlavně byl tam naprostý klid, ticho, nebe plné hvězd a satelitů, černočerná tma, nikde ani světýlko. Sem tam šel někdo ze sousedů, jinak ani noha jen srnky, zajíci bažanti, ježci. Bylo tam takové ticho, že jsme nemohli kolikrát ani usnout.
Tentokrát jsme se moc těšili na neděli 20. června 2021, kdy se v Čisté měla uskutečnit oslava výročí osady Brlenka. Ten den si osada měla připomenout 330 let od svého založení. Při této příležitosti měl být u kapličky na Brlence požehnán nový zvon, svatý Jan Nepomucký.
Někdy jsme i vypomáhali na zahrádce, nebo kolem domu. Zrovna jsme natírali spáry soklu obloženého břidlicí bílou barvou. Den jak vyšitý, slunečno, modrá obloha, bzučely jen včely a mouchy. Po cestě pod zahrádkou přišla nečekaně skupinka několika osob. Zastavily se před vrátky a starší žena s širokým kloboukem na nás zavolala:
„Frau Šafašova?“ Pokrčili jsme překvapeně rameny. „Ný? Ja taty byl tóma. Ja taty rodyla.“ Pochopili jsme, že je to asi německá rodina, která zde původně žila a přijela oslavit tak významné výročí.
„Paní Šafářová tu není, my jsme jen na návštěvě,“ snažili jsme se jí vysvětlit. Jestli nám rozuměla jsme nevěděli. Toho dne to ale v noci začalo. Rachot, zvuky na dvoře v přístavku u stodoly, na půdě. Znělo to jako kdyby někdo tahal po zemi cihly, nebo nějaké krámy. Občas to bouchlo a zadunělo. V tom tichu to bylo příšerné a my byli vystrašení až běda.
Opakovalo se to každou noc. Dostali jsme strach, protože jsme v osadě byli v týdnu úplně sami. Uvažovali jsme dokonce, že odjedeme domů. Spát jsme nemohli. Manželka přišla ještě ke všemu s podezřením, že je to pomsta za odsunuté obyvatele po válce a že nás straší jejich duchové.
Dostal jsem nápad. Když jsme byli na koncertu v Litomyšli na zámku, seznámili nás přátelé se známými záhadology panem Vrtiškou a jeho přítelem Jurajem Vrtielkou. kteří se také zrovna nacházeli v Litomyšli na koncertě na zámku.
Poseděli jsme ve vinárně U mydláře a oni vzpomínali na svá pátrání o záhadě věže s půlnočním zvoněním, případ starobylých hodin, mizení kohoutů a několik dalších záhad. Řekli jsme jim o tajemných nočních zvucích, které nás trápí. Úkolu vyřešit podivné škrábání na půdě starého statku se ochotně ujali. S nadšením přijali pozvání na statku přespat a vyřešit záhadu přímo na místě.
Provedli jsme je po zrestaurovaném obydlí a po večeři jsme u krbu ještě chvíli popíjeli. Vrtiška s Vrtielkem si šli odpočinout do útulného pokojíku, kde byly původně chlívky pro prasata a drůbež. Dohodli se, že se při hlídání a poslechu budou střídat. Samozřejmě po dobrém jídle a pití usnuli oba a spali jako zabití.
Brácha mě kolem půlnoci vzbudil – „Hele už to škrábání zase začíná,“ pošeptal, „pojď za těma detektivama, jak to že chrápou a nehlídají.“
Vrtielka se vzbudil první a uslyšel rachot nad sebou ve stropě. Vzbudil Vrtišku. Šli s baterkami opatrně do přístavku a přes dřevník chtěli vylézt po žebříku na půdu. Vrtiška lezl první. Když byl již na páté příčce, posvítil mu Juraj na zadek. Lekl se a řekl: „Jirka stoj, ďalej nechoď, lebo si bez nohavic. Čo keby tam bola kuna. Taká kuna má vtáčiky rada, mohla by ťa uhryznúť.“ Vrtiška nedbal a lezl po žebříku i bez kalhot. Počkal nahoře na Juraje a spolu dolezli až ke komínu. Tam ucítili strašný puch a našli hnízdo kuny s ohlodanými kostmi. Vytahané cihly kolem byly součástí vysvětlení rámusu.
Do rána byl klid a páni záhadologové spali na voňavém venkovském vzduchu až do oběda.
„Viete čo? Tá kuna sa už nevráti, pretože sme jej brloh zlikvidovali, ale pre istotu tam dajte pasce.“
Brácha se švagrovou, ale hlavně my s manželkou jsme byli šťastní, že nám věhlasní záhadologové pomohli zbavit se nepříjemného půlnočního rámusu, který způsobovala kuna, a ne duchové odsunutých bývalých obyvatel.
Odvezli jsme pány Vrtiška a Vrtielku do Litomyšle na oběd do hotelu Zlatá hvězda, kde na ně již čekalo několik hostů s dalšími záhadami.
24 názorů
Lucie díky za přečtení a hodnocení. Já si záhadologa Vrtišky i jeho přítele velmi vážím a obdivuji jejich brilantní řešení ke spokojenosti postižených záhadnými problémy.
Já Lucie píšu...
20. 06. 2021Děkujeme za další záhadu! Musím říct, že si se s ním doopravdy vyhrál, i já jsem bavila :)
Ivi díky za přečtení a hodnocení. Přece jen ještě naše společná historie stále žije a přeju Vrtiškovi a Vrtielkovi ještě mnoho vyřešených záhad.
Jano díky za přečtení a hodnocení. Doufám, že si jinou půdu našla, protože je to jinak moc milé zvířátko. Těší mě, že si se pobavila.
blacksabbath
16. 06. 2021....a já myslela, že tam ta paní " Ja taty rodyla" hledala nějakej ukrytej poklad.....a vona to kuna.....věta..„Jirka stoj, ďalej nechoď, lebo si bez nohavic. Čo keby tam bola kuna. Taká kuna má vtáčiky rada, mohla by ťa uhryznúť.“ mě posadila na sitzen.....pěkně jsi uchopil za již napsané...to se mi líbí!!!!...toho data jsem si všimla také až po přečtení komentářů......:-(( jsem asi moc chvátala dovědět se jestlivá tam budou oba... Vrtiška i Vrtielka:-)))) při druhém čtení jsem již nepřehlédla......:-)))....*/*************
Přemku, příběh je moc hezky napsaný a napínavý. Páni Vrtiška a Vrtielka záhadu vyřešili, a kuna si najde jinou chalupu, kde bude strašit, TIP
bixley díky za přečtení a hodnocení. Když se objevil další záhadolog, bylo by škoda to nevyužít. Stále si rozumíme.
Irenko díky za přečtení a hodnocení. Jsem rád, že se ti příběh líbil, i když byl trochu rozšířen o jiné zážitky na chalupě. Je zajímavé, že se zatím nikdo nevšiml toho data 20.6.2021 - požehnání nového zvonu. Zakomponoval jsem to do tohoto příběhu úmyslně.
Jamardi díky za přečtení a hodnocení. Ty noční zvuky musí být opravdu strašidelné.
Janina6 díky za přečtení a hodnocení. Taky jsem měl kunu v motoru a nadělala tam paseku. Záhadologové tentokrát vystupovali zcela nenápadně.
dievča z lesa díky za přečtení a hodnocení. Kus života jsem prožil v Nitre a v Žilině mám příbuzné z rodiny Blehárových. Začínám ale zapomínat slova. Jsem rád, že si mohu slovenštinu připomenout.
Kočkodan díky za přečtení a hodnocení. Vždy mě potěší tvé komentáře, které nepostrádají vtip a pobaví.
Evženie díky za přečtení a hodnocení. Já měl jednou kunu v motoru auta a překousala mi všechny kabely, potvora. Chytit se nedala.
Moc pěkně navázané na dva záhadology i další předchozí díly! Hezká záhada tentokrát na venkově. Moc dobře se četlo.
Přemku, hezky jsi do příběhu uvedl oba pány detektivy a slovenčina ti ide:-)...
Taky jsem si při čtení říkala - kde jen je ten záhadolog Vrtiška?
Pěkný díl!
Chtěla jsem napsat přesně to, co Evženie. Po střeše běhaly kuny a v podkroví mělo spát dítě. Nevydrželo to a nechtělo tam spát, i když vědělo, že to jsou kuny.
Jó, kuna... nám zase, potvora, nosila zbytky svého hodování do auta, hned vedle motoru. To byl pak teprve smrádek, než jsme na to přišli :-)
Pěkný příběh. Do poloviny jsem se bála, že už se snad pana Vrtišky nedočkám, ale nakonec se objevil a vše zdárně vyřešil.
dievča z lesa
15. 06. 2021potvrdzujem, že vety o uhryznutí a brlohu sú rýdzo slovenské... tak predsa tí dvaja po rokoch zažili opäť spoločné pátranie ... a ÚSPEŠNÉ
„Bylo tam takové ticho, že
jsme nemohli kolikrát ani usnout.“
No a když vám chce kuna pomoct a něco s tím tichem dělá, tak vám to zase není recht... ach jo, vy věční nespokojenci... ;-)
Evženie Brambůrková
15. 06. 2021Taky jsme měli kunu a je to rachot. Když mi v podkroví běží po střeše nad hlavou, je to prostě děs.
To s kunami na dedine je tak. Som sa ich napočúval na starom dome. Len zbaviť sa ich nedalo, kedze stare strechy boli poprepajane. Ako deti sme sa tam však často hravali i ked sme to mali zakazane. S bratom sme obcas sedavali a komine a pozorovali zapad slnka. Nastastie sa nam nic nestalo, ale keby som mal deti tak tiez by som zakazoval.
Mily pribeh a vdaka za pripomenutie detstva :)