Olašský soud

Olašský soud

Dlouhá desetiletí byla sídelním městem olašských králů Ostrava. Moc si předávaly rody Stojků a Lipů. Teprve nedávno se králem stal Horvátko zvaný Bobko z Brna; brzy umřel, ale jeho rodu koruna zůstala. K soudu jsem tedy jel právě tam. Pozvali si mě, abych jako profesionál dohlédl na férovost celého procesu, natolik se jejich společenství modernizovalo.

Restaurace na dobře utajeném místě šuměla neklidem ještě dlouho před zahájením líčení. Přítomní byli jen muži, ženy čekaly ve vedlejším podniku nebo pokuřovaly venku. Na stolech stály lahve minerálek a hennessy, žádný jiný alkohol než francouzský koňak šlechta nepije, všude ležely krabičky marlboro a přes modrý kouř bylo ztěží vidět.

Tut le mange dina he, zachraptěl starý muž v bílém obleku, s kloboukem na hlavě a udeřil holí do země. Všichni ztichli, že bylo slyšet jen sípání prokouřených plic. Byl to král, jemuž je předsedat olašskému soudu.

Líčení začalo obdobně jako u soudů běžných: muž po pravici, také v obleku a klobouku, přednesl obžalobu: viník měl unést dceru jednoho z vážených rodů, dosud neplnoletou, žít s ní jako muž se ženou a na výzvu rodičů odmítnout si ji vzít za manželku; došlo pak k mstě, bratři dívky postřelili viníka i jednoho jeho bratra, ale tento skutek nebyl předmětem řízení, neboť taková věc je pochopitelná.

Čakve avlaske čačipen, pokherel čino piraňi, vyrážel hrdelním hlasem na svou obranu mladý muž po levici krále - obžalovaný. Pak dostal slovo jeho přímluvce, hledal argumenty, jež by zmírnily vinu anebo ji nejlépe zcela vyloučily. Král pozorně poslouchal, chvílemi dokonce pokyvoval hlavou, potahoval z cigarety a vyfukoval kouř bez přízně a hněvu proti všem stranám.

Na nic dalšího se nečekalo, zásada rychlosti řízení byla naplněna příkladně, zapsal jsem do zprávy, žalovaný byl uznán vinným a jako trest mu bylo uloženo zaplatit do pokladny královské rodiny sto tisíc korun a vzít si dívku za právoplatnou manželku. Chaspela mindž, zdvihl král k ústům sklenici a mocně se napil, jak se na krále sluší.

A pak dlouho do rána hráli kostky a mariáš, pili hennessy a těšili se, že těch sedmadvacet lahví a bezmála třicet kartonů marlboro bude platit odsouzený, protože odsouzený vždy hradí náklady řízení.

Smutný referent

Stojí u okna, hledí do letenských palouků zalitých sluncem, sám ve stínu kanceláře a kopřiv, které pěstuje kolegyně Brůnová, aby se jimi o polední přestávce šlehala k osvěžení pleti.

Zatímco k polední pauze ještě zbývá skoro hodina, na paloucích před ministerstvem vnitra se opalují holky nahaté až na tu trochu k poledni. To referenta činí smutným, tak rád by mezi ně vběhl, jako zvrhlý kopytník z řeckých bájí je obtěžoval, čichal jim k zadnicím jako pes a snad i neškodně, tak trochu, po feriovsku, je znásilnil.

A tak stojí v okně, oslněn jejich bělostnými těly, mezitím marně plynou všechny procesní lhůty stejně jako kus hodiny k poledni a kolegyně Brůmová už si pomalu přes široké boky kasá sukni, na stole, vedle skleničky s tureckou kávou a sešitem sudoku, připravenu kytici z kopřiv..